Jsme v půlce listopadu a já vyrážím do Andalusie poznat některé z jejích věhlasných míst a památek.
Jakožto resident Baleárského souostroví mám při cestě „na pevninu“ výraznou slevu z ceny letenek, a tak mě zpáteční let přijde jen na 75€. Samozřejmě letím s nízkonákladovými společnostmi a bez velkého zavazadla jen s batohem s tím nejdůležitějším.
Let z Palma de Mallorca byl plánován na 10:35, takže budíček v 5 ráno, před šestou chytit první autobus mířící do Palmy. A poté ještě sednout na spoj na letiště. Na to, že je Mallorca relativně malý ostrov, trvá cesta z Cala Ratjady do 80 km vzdálené Palmy téměř 2 hodiny.
Jelikož je po sezóně, letiště je po ránu poloprázdné. Před devátou jsem již v mezinárodním prostoru a objednávám lehkou snídani v podobě kávy a croissantu. Po desáté nastupuji do letadla společnosti Air Europa. Přílet do Granady je plánován na 12 hodin. Počasí je dnes ale dost větrné a díky tomu, že se nám vítr celou dobu opíral do ocasu, jsme dorazili o půl hodiny dříve.
Letiště v Granadě je maličké. Na náš přílet se přišla podívat školka.
Hned jsem zamířila před budovu na zastávku autobusů, kde již čekal spoj, zajišťující dopravu mezi letištěm a centrem Granady. To je od letiště vzdálené 17 km. Jízdné do centra 2,90€ a cesta trvá okolo 40 min.
Vysedla jsem u katedrály a šla najít bar „ La buena vida" , který jsem si vyhledala v google, jako jedno z míst, kde jsou chutné tapas. Granada je vyhlášená svými bary, kde ke každému nápoji dostanete tapu zdarma. Takže první ochutnávka – bollito con hamburguesa, tomate y lechuga (malý hamburger). 2,50€. A byla to pěkná porce na zahnání hladu.
Zamířila jsem k historické budově Corral del Carbon, která v době muslimské okupace sloužila jako sýpka a později jako ubytovna horníků. Zde je i jedno z míst, kde si lze vyzvednout přes internet zakoupenou vstupenku do Alhambry. Alhambra mě čeká zítra brzy ráno a abych se vyhnula jisté frontě u poklany přímo v Alhambře, vyzvedla jsem si vstupenku již dnes.
A pak již hurá se ubytovat a nechat zbytečné věci na pokoji. Rezervovala jsem si pokoj v hotelu Duquesa B&B, který patří k nejekonomičtějším možnostem ve městě. Dvě noci v pokojíku připomínajícím vězeňskou celu (ale v bílém provedení) za necelých 19€. Stejně budu celé dny na prohlídce města. První zastávkou byla katedrála. Vstupné 5€. K tomu audio průvodce. O katedrále se nebudu rozepisovat. Jen to, že byla vybudována na místě velké mešity na počátku 16.stol. Hned vedle je královská kaple, kde jsou pochováni Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský, Filip Sličný a Jana Šílená. Jelikož královská kaple otvírala až o půl čtvrté, prošla jsem si sousední uličky, které značně připomínaly marocké zouky, včetně vůně kůží. A na doporučení jsem si zašla na Pl. Los Lobos, kde se nachází stylový bar Bohemia jazz cafe, jehož interiér je plný fotek slavných a vystavených hudebních nástrojů. Pokud mi zbyde čas, zajdu si tam na kafe. Udělala jsem pár fotek a vydala se do královské kaple. Vstupné 4€, ale nesmí se fotit. Byl to zvláštní pocit stanout u rakví takto historicky významných osobností jako jsou „reyes catolicos“. Za jejich vlády bylo sjednoceno Španělsko.
Po prohlídce nastal čas dalšího ochutnávání tapas. Zamířila jsem k baru Los Diamantes, který patří k těm populárním mezi místními, protože ke každému pivu, vínu a jinému nápoji dávají tapu s mořskými plody. Nevýhodou je, že si člověk nemůže vybrat. Tak přede mnou přistál talířek se čtyřmi mušlemi. Tentokrát opravdu jen chuťovka, která mi ten žaludek moc nezasytila. Ale za 2€ dobré. Pro zajimavost jsem se podivala do karty a cena za běžnou porci se pohybovala od deseti éček nahoru. Takže, ačkoliv vyhlášený bar, zklamal mě. Vydala jsem se přes náměstí Plaza Nueva kolem kostela Sta.Ana, zabočila do vedlejší stejnojmenné uličky a našla Hammam Al-Andalus – lázně, které patří k opěvovaným v Granadě. Již během plánování mi bylo toto spa doporučeno. V rámci regenerace organismu po náročné sezóně (a protože si to zasloužím ), jsem si předem zaplatila vstup na dnešní noc. Za 40€ si budu lebedit ve stylových bazénech s teplou vodou, popíjet arabský čaj a také mě čeká relaxační masáž (ta má být opravdu relaxační a ne to tradiční marocké sdírání z kůže).
Uličkami staré čtvrti Albaicin jsem se vydala směrem vzhůru k vyhlídce Mirador San Nicolas, odkud je nejlepší výhled na Alhambru. Bylo po páté a slunce pomalu klesalo k obzoru. Čtvrť Albaicin je starou arabskou čtvrtí a je to poznat na architektuře. Uličky se klikatí mezi většinou na bílo natřenými domy.
Na zídce na vyhlídce bylo živo. Turisté se snažili zachytit nejlepší selfie s Alhambrou za zády, místní bohémští umělci nabízeli vlastnoručně vyrobené šperky a obrazy a několik gitanos hrálo na kytaru a zpívalo flamenco. Zajímavá atmosféra. Čím dál víc slunce zapadalo, tím zajímavější světlo dodávalo okolí. Pohoří Sierra Nevada, které se zdvihá v pozadí Alhambry má svoje vrcholy již pod sněhem, ale kvůli mrakům nebyl vidět ten kontrast.
Kousek od vyhlídky, která nese název po kostelíku, který tu stojí, byla před 13 lety vybudovaná mešita. Její zahrady naskýtají další pěknou vyhlídku na Alhambru.
U pojízdného stánku jsem si koupila kornoutek pečených kaštanů a vydala se jinou ulicí směrem dolů. Došla na další vyhlášenou ulici plnou barů – ulici Elvira. V okolnich uličkách to vypadá jako v marockých uličkách – plno stánků s arabskými výrobky a suvenýry. A také čajovny. Prošla jsem se jednou z uliček (Calderia Nueva) a rozhodla se ohřát v čajovně Teteria Kasbah. Jakmile se setmělo, znatelně se ochladilo. Odhadem tak na 7 stupňů. Dostala jsem chuť na arabský čaj. Téměř na každém rohu v centru je nějaká prodejna s kořením a čajovými směsmi. Něco pro mě. A tak jsem si poručila „suspiro de moro“ (mouřenínův vzdech) a k tomu palačinku s banánem. Takový předkrm před večeří. Atmosféra s arabskou hudbou a intimním osvětlením byla velmi příjemná a já zde strávila čas dopisováním poznámek. Ani se mi odtud nechtělo, ale večeři jsem chtěla řešit jinde.
Došla jsem k tržnici San Augustin, která mi byla doporučena na večeři, ale až na jeden stánek bylo vše zavřeno. Takže jsem zamířila na náměstí Bib-Rambla, kudy jsem procházela již po příjezdu, když jsem se šla ubytovat, a nechala jsem se zlákat do restaurace Bahia Bib-Rambla. Před restaurací mají na ukázku vystavené některé pokrmy. Usadili mě do uzavřeného stanu na náměstí, kde bylo díky plynovým topením pěkně teplo. Poručila jsem si „tosta con jamon iberico y huevos fritos“ (půlka bagety potřená rajčetem s šunkou a volskými vejci). K tomu skleničku místního bílého vína. Cenově to je tak ve středu.
Stoly na této zastřešené terase byly blízko u sebe. Když jsem dojedla, dal se se mnou do řeči starší (asi 70 let) manželský pár ze Švédska, který seděl hned vedle (tak blízko, že jsme prakticky seděli u jednoho stolu). Chvíli jsme pokecali o cestovatelských plánech a rozloučili se. A já se vydala směr Hammam. Měla jsem turnus na 22.hodinu, ale být jsem tam měla o půl hodiny dříve.
Než jsem mohla vstoupit do šatny, poseděla jsem v čekárně v marockém stylu. Na stolečku byla marocká čajová konvice s tradičním mátový čajem.
Kolem desáté jsem byla uvedena zaměstnancem hammamu do šatny, kde jsem si nechala věci ve skříňce a vstoupila do lázní. Zde na mě čekal onen zaměstnanec, aby mi vysvětlil, jak to tu chodí a které místnosti jsou s teplou a studenou vodou. Ve dvou místnostech byly další čajové konvice.
Škoda, že se v hammamu nemohlo fotit, ty fotky by stály za to. Místnosti ve stylu arabských lázní byly nasvícené svíčkami a ve stropě byly vyraženy otvor ve tvaru hvězdy, kterými také proudilo jemné světlo. Nedočkavě jsem si prošla všechny sály s lázněmi. Nadchnul mě vytápěný kámen, na kterém jsem jen tak ležela. Po chvíli mě zavolali na masáž zad a nohou. Paráda! Totální relax za zvuků arabské meditační hudby, která se linula celým hammamem. Po hodině a půl, kdy už jsem byla celá prohřátá, relax skončil a já se musela odebrat do šatny. Úžasné bylo, že na tento turnus (poslední, o půlnoci zavírají) se přihlásili jen další tři lidi, takže jsem si mohla užívat jednotlivé bazény pro sebe.
Pro zájemce více o hammamu (i s fotkami) zde:
http://granada.hammamalandalus.com
Jakožto resident Baleárského souostroví mám při cestě „na pevninu“ výraznou slevu z ceny letenek, a tak mě zpáteční let přijde jen na 75€. Samozřejmě letím s nízkonákladovými společnostmi a bez velkého zavazadla jen s batohem s tím nejdůležitějším.
Let z Palma de Mallorca byl plánován na 10:35, takže budíček v 5 ráno, před šestou chytit první autobus mířící do Palmy. A poté ještě sednout na spoj na letiště. Na to, že je Mallorca relativně malý ostrov, trvá cesta z Cala Ratjady do 80 km vzdálené Palmy téměř 2 hodiny.
Jelikož je po sezóně, letiště je po ránu poloprázdné. Před devátou jsem již v mezinárodním prostoru a objednávám lehkou snídani v podobě kávy a croissantu. Po desáté nastupuji do letadla společnosti Air Europa. Přílet do Granady je plánován na 12 hodin. Počasí je dnes ale dost větrné a díky tomu, že se nám vítr celou dobu opíral do ocasu, jsme dorazili o půl hodiny dříve.
Letiště v Granadě je maličké. Na náš přílet se přišla podívat školka.
Hned jsem zamířila před budovu na zastávku autobusů, kde již čekal spoj, zajišťující dopravu mezi letištěm a centrem Granady. To je od letiště vzdálené 17 km. Jízdné do centra 2,90€ a cesta trvá okolo 40 min.
Vysedla jsem u katedrály a šla najít bar „ La buena vida" , který jsem si vyhledala v google, jako jedno z míst, kde jsou chutné tapas. Granada je vyhlášená svými bary, kde ke každému nápoji dostanete tapu zdarma. Takže první ochutnávka – bollito con hamburguesa, tomate y lechuga (malý hamburger). 2,50€. A byla to pěkná porce na zahnání hladu.
Zamířila jsem k historické budově Corral del Carbon, která v době muslimské okupace sloužila jako sýpka a později jako ubytovna horníků. Zde je i jedno z míst, kde si lze vyzvednout přes internet zakoupenou vstupenku do Alhambry. Alhambra mě čeká zítra brzy ráno a abych se vyhnula jisté frontě u poklany přímo v Alhambře, vyzvedla jsem si vstupenku již dnes.
A pak již hurá se ubytovat a nechat zbytečné věci na pokoji. Rezervovala jsem si pokoj v hotelu Duquesa B&B, který patří k nejekonomičtějším možnostem ve městě. Dvě noci v pokojíku připomínajícím vězeňskou celu (ale v bílém provedení) za necelých 19€. Stejně budu celé dny na prohlídce města. První zastávkou byla katedrála. Vstupné 5€. K tomu audio průvodce. O katedrále se nebudu rozepisovat. Jen to, že byla vybudována na místě velké mešity na počátku 16.stol. Hned vedle je královská kaple, kde jsou pochováni Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský, Filip Sličný a Jana Šílená. Jelikož královská kaple otvírala až o půl čtvrté, prošla jsem si sousední uličky, které značně připomínaly marocké zouky, včetně vůně kůží. A na doporučení jsem si zašla na Pl. Los Lobos, kde se nachází stylový bar Bohemia jazz cafe, jehož interiér je plný fotek slavných a vystavených hudebních nástrojů. Pokud mi zbyde čas, zajdu si tam na kafe. Udělala jsem pár fotek a vydala se do královské kaple. Vstupné 4€, ale nesmí se fotit. Byl to zvláštní pocit stanout u rakví takto historicky významných osobností jako jsou „reyes catolicos“. Za jejich vlády bylo sjednoceno Španělsko.
Po prohlídce nastal čas dalšího ochutnávání tapas. Zamířila jsem k baru Los Diamantes, který patří k těm populárním mezi místními, protože ke každému pivu, vínu a jinému nápoji dávají tapu s mořskými plody. Nevýhodou je, že si člověk nemůže vybrat. Tak přede mnou přistál talířek se čtyřmi mušlemi. Tentokrát opravdu jen chuťovka, která mi ten žaludek moc nezasytila. Ale za 2€ dobré. Pro zajimavost jsem se podivala do karty a cena za běžnou porci se pohybovala od deseti éček nahoru. Takže, ačkoliv vyhlášený bar, zklamal mě. Vydala jsem se přes náměstí Plaza Nueva kolem kostela Sta.Ana, zabočila do vedlejší stejnojmenné uličky a našla Hammam Al-Andalus – lázně, které patří k opěvovaným v Granadě. Již během plánování mi bylo toto spa doporučeno. V rámci regenerace organismu po náročné sezóně (a protože si to zasloužím ), jsem si předem zaplatila vstup na dnešní noc. Za 40€ si budu lebedit ve stylových bazénech s teplou vodou, popíjet arabský čaj a také mě čeká relaxační masáž (ta má být opravdu relaxační a ne to tradiční marocké sdírání z kůže).
Uličkami staré čtvrti Albaicin jsem se vydala směrem vzhůru k vyhlídce Mirador San Nicolas, odkud je nejlepší výhled na Alhambru. Bylo po páté a slunce pomalu klesalo k obzoru. Čtvrť Albaicin je starou arabskou čtvrtí a je to poznat na architektuře. Uličky se klikatí mezi většinou na bílo natřenými domy.
Na zídce na vyhlídce bylo živo. Turisté se snažili zachytit nejlepší selfie s Alhambrou za zády, místní bohémští umělci nabízeli vlastnoručně vyrobené šperky a obrazy a několik gitanos hrálo na kytaru a zpívalo flamenco. Zajímavá atmosféra. Čím dál víc slunce zapadalo, tím zajímavější světlo dodávalo okolí. Pohoří Sierra Nevada, které se zdvihá v pozadí Alhambry má svoje vrcholy již pod sněhem, ale kvůli mrakům nebyl vidět ten kontrast.
Kousek od vyhlídky, která nese název po kostelíku, který tu stojí, byla před 13 lety vybudovaná mešita. Její zahrady naskýtají další pěknou vyhlídku na Alhambru.
U pojízdného stánku jsem si koupila kornoutek pečených kaštanů a vydala se jinou ulicí směrem dolů. Došla na další vyhlášenou ulici plnou barů – ulici Elvira. V okolnich uličkách to vypadá jako v marockých uličkách – plno stánků s arabskými výrobky a suvenýry. A také čajovny. Prošla jsem se jednou z uliček (Calderia Nueva) a rozhodla se ohřát v čajovně Teteria Kasbah. Jakmile se setmělo, znatelně se ochladilo. Odhadem tak na 7 stupňů. Dostala jsem chuť na arabský čaj. Téměř na každém rohu v centru je nějaká prodejna s kořením a čajovými směsmi. Něco pro mě. A tak jsem si poručila „suspiro de moro“ (mouřenínův vzdech) a k tomu palačinku s banánem. Takový předkrm před večeří. Atmosféra s arabskou hudbou a intimním osvětlením byla velmi příjemná a já zde strávila čas dopisováním poznámek. Ani se mi odtud nechtělo, ale večeři jsem chtěla řešit jinde.
Došla jsem k tržnici San Augustin, která mi byla doporučena na večeři, ale až na jeden stánek bylo vše zavřeno. Takže jsem zamířila na náměstí Bib-Rambla, kudy jsem procházela již po příjezdu, když jsem se šla ubytovat, a nechala jsem se zlákat do restaurace Bahia Bib-Rambla. Před restaurací mají na ukázku vystavené některé pokrmy. Usadili mě do uzavřeného stanu na náměstí, kde bylo díky plynovým topením pěkně teplo. Poručila jsem si „tosta con jamon iberico y huevos fritos“ (půlka bagety potřená rajčetem s šunkou a volskými vejci). K tomu skleničku místního bílého vína. Cenově to je tak ve středu.
Stoly na této zastřešené terase byly blízko u sebe. Když jsem dojedla, dal se se mnou do řeči starší (asi 70 let) manželský pár ze Švédska, který seděl hned vedle (tak blízko, že jsme prakticky seděli u jednoho stolu). Chvíli jsme pokecali o cestovatelských plánech a rozloučili se. A já se vydala směr Hammam. Měla jsem turnus na 22.hodinu, ale být jsem tam měla o půl hodiny dříve.
Než jsem mohla vstoupit do šatny, poseděla jsem v čekárně v marockém stylu. Na stolečku byla marocká čajová konvice s tradičním mátový čajem.
Kolem desáté jsem byla uvedena zaměstnancem hammamu do šatny, kde jsem si nechala věci ve skříňce a vstoupila do lázní. Zde na mě čekal onen zaměstnanec, aby mi vysvětlil, jak to tu chodí a které místnosti jsou s teplou a studenou vodou. Ve dvou místnostech byly další čajové konvice.
Škoda, že se v hammamu nemohlo fotit, ty fotky by stály za to. Místnosti ve stylu arabských lázní byly nasvícené svíčkami a ve stropě byly vyraženy otvor ve tvaru hvězdy, kterými také proudilo jemné světlo. Nedočkavě jsem si prošla všechny sály s lázněmi. Nadchnul mě vytápěný kámen, na kterém jsem jen tak ležela. Po chvíli mě zavolali na masáž zad a nohou. Paráda! Totální relax za zvuků arabské meditační hudby, která se linula celým hammamem. Po hodině a půl, kdy už jsem byla celá prohřátá, relax skončil a já se musela odebrat do šatny. Úžasné bylo, že na tento turnus (poslední, o půlnoci zavírají) se přihlásili jen další tři lidi, takže jsem si mohla užívat jednotlivé bazény pro sebe.
Pro zájemce více o hammamu (i s fotkami) zde:
http://granada.hammamalandalus.com
Žádné komentáře:
Okomentovat