Výlet na vyhlídku z ostrova Bohey Dulang, k mořským cigánům, za šnorchlem na ostrovech Matabuan a Sibuan

Na tento vylet jsem se tesila. Pocasi se opet vydarilo, tak nic nebranilo tomu, abych si odvezla spoouuustu nadhernych fotek. To hlavni, co me zajimalo, byl vystup na vyhlidku na ostrove Bohey Dulang, odkud je nadherny vyhled na okolni ostrovni krajinu.
Vyrazili jsme opet o pul devate, nalodili se a kratce pred desatou vysedli na mole ostrova. Zatim jsme byli mezi prvnima, ale behem nasledujicich minut dorazily dalsi cluny. Nas instruktor Denis sel zaplatit poplatek, ktery je za vstup do narodniho parku Tun Sakaran Marine Park, do ktereho ostrov patri. Ostov byl jeste do pocatku 90.let nepristupny, protoze zde byla farma perlorodek. Dnes je zde jen jakesi muzeum. Na stene muzea byl plakat s vyobrazenymi jedovatymi hady Malajsie. I zde pry hadi jsou. Na zadneho jsme ale nenarazili. V zastupu jsme se vydali na vystup na vyhlidku, ktera je pry v nadmorske vysce 600m. To mi po prekonani tvrdil Denis. Po ceste jsou cedule udavajici 100m, 200 m...az 600m, ale to je udaj prekonane vzdalenosti. Stejne, jak jsem se s tim setkala v Tawau Hills Parku. Na netu jsem si nasla, ze nevyssi bod ostrova ma 353 m nad morem. Takze jsme splhali do zhruba tri set metru. Vystup to ale byl narocny, schudky ze dreva, kameny...brzy zacali odpadat prvni. Nejdrive Malajci, pak i nekteri prede mnou. Taky jsem mela na male a uz se chystala, ze vytahnu lahev s vodou a chvilicku vydechnu. Kdyz jsem ale videla, ze se vzdaluji vsem za mnou a prede mnou odpadavaji, pokracovala jsem. Mela jsem tak moznost byt na vrcholu mezi prvnimi peti.

Naskytl se mi krasny pohled. Krajina jako nekde v Polynesii. Brzy se nahrnuli vsichni "selfieckari" a zacal boj o nejlepsi momentku.
Kdyz jsem nafotila, co jsem potrebovala, vydala jsem se nazpet. Proti me stale proudily nove zastupy turistu. Dole jsem nahledla do kadi, kde vystavuji perlorodky, ale zadne jsem nevidela.
Dalsi staci byla vesnicka na kulech morskych ciganu. Ta je za ohybem sousedniho ostrova. Pomalu jsme proplouvali kolem chysi ze dreva a spletenych palmovych listu. Zamirilo k nam par deti na lodkach z vydlabaneho kmene. Obkrouzili jsme vesnici a jeli zpet k Bohey Dulang, kde jsme zpomalili na melkem pisecnem miste, kde jsme mohli pozorovat morske zelvy, respektive jejich stiny, prohanejici pod hladinou. Jakmile cinske osazenstvo nejakou zmercilo, zacal povyk.
Projeli jsme "zelvi melcinou" a zamirili k ostrovu Mantaguan. I zde meli svou zakladnu vojaci. Prakticky na kazdem. Ostrove je nejaka hlidka.
Mantaguan je dalsim nadhernym ostrovem s mnozstvim koralovych utesu a malebnou pisecnou plazi. S chuti jsem se ponorila do more. Dnes s dlouhymi leginami a trickem urcenym na vodni sporty. Takze mi dnes nehrozi dalsi spaleni. Kuze stale jeste pali.
Po hodine ve vode jsme poobedvali a pak nastala chvilka zabavy v podobe skakani z lode do vody. Nakonec se skakalo ze strechy clunu. Taky jsem si skocila. Po druhe jsme zamirili k poslednimu ostrovu dne, k Sibuanu.
Je to maly ostruvek, kam dnesni odpoledne zamirila spousta dalsich tour-operatoru. Cedule upozornovala, ze se tam nemuze provozovat nudismus. Prosla jsem se po plazi a opet se ponorila do more.
Nazpet se ujal kormidla desetilety syn naseho kapitana, ktery po celou dobu pomahal na lodi. Pekne klucik zvlada ovladat clun. V Semporne jsme byli pred patou.
Na dalsi den jsem si chtela zamluvit ostrovy Mabul a Kapalai, ale jiz je na tuto tour plno, presto mi nase ochotna recepcni tour zamluvila za stejnou cenu u jine spolecnosti pres sveho znameho.
Vypujcila jsem si dve knizky o podmorskem svete a studovala, ktere ze to ryby jsem videla.
Na veceri jsem se vydala do "centra deni" u pobrezi, kde je mnozstvi restauraci. Chtela jsem vyzkouset nejakou rybu nebo morskou potvoru. Nechala jsem se zlakat nabidkou Sukhothai restaurace. U humru, krabu a ryb nemeli v jidelnicku uvedeny ceny, tak jsem se zeptala. Za kilo humra 180 MYR, pritom jedna osoba zvladne asi 300g. I presto, ze na evropske pomery je to levne, na moje cestovni pomery to bylo dost. Ryba byla levna, ale nakonec jsem se nechala zlakat krabem. Za kg kraba si uctuji 35 MYR, bezne clovek sni tak za pulku. K tomu jsem si porucila klasicky kokosovy orech (musim toho vyuzit, ze jsou k dispozici).
Majitel vytahl dva zive kraby z kade, ukazal mi je a sel je dat pripravit. Dostala jsem je ve sladke sojove omacce se sezamem. A zacala rucni spinava prace. Ulamovani, okusovani, vycucavani. Nevim, jak dlouho jsem si "hrala" na preparatora, nez jsem vsechno chutne krabi maso vydolovala, ale musel na me byt pohled. Ne nadarmo mi dopredu pristavili na stul krabici s papirovymi ubrousky. Ruce a oblicej jsem mela od omacky. Bylo to ale vynikajici. I kdyz hladoveho cloveka by to nezasytilo. Zasytil me asi litr kokosove vody. Celkove jsem za veceri dala 22 ringgitu, tedy asi jen 5€. Zkuste si kraba objednat v Evrope!!

V cukrarne jsem si porucila kopecek zmrzliny ze zeleneho caje a sla zpet na hostel.
Pred vchodem instruktori a zamestnanci opet grilovali. Byla to oslava na rozloucenou s jednou holcinou, ktera tu nejaky cas stravila delanim potapecskeho kurzu. Hralo se na kytaru, zpivalo...Jef me pozval k nim. Dostala jsem talir kurecich kridelek a pivo (ze Singapuru). Instruktori asi nebudou muslimskeho vyznani. Takovi malajsti hippie.
Pozdeji Jef pustil video z dnesniho potapeni u ostrova Sipadan, ktery je chranenym uzemim sam o sobe. Denne ma na nej pristup jen omezeny pocet lidi a take cena tour je o hodne vyssi. Jako snorchlista bych zaplatila 750 MYR.
Prijemna atmosfera se zpevem vydrzela az do pul jedenacte. Pak se vsichni pomalu odebrali na kute. Zitra nas ceka dalsi tour.