Rano jsem vstala pred sedmou, dobalila, nechala batoh v recepci a za doprovodu recepcniho, ktery byl ty dva dny maximalne vstricny a napomocny, nasedla do taxiku. Dnes to byl jiny taxikar, ten vcerejsi nemohl, ale i tento byl spolehlivy a vyzvedl me ve stanovenou dobu, i kdyz jsem mu zaplatila dohodnutych 40 ringgitu po dovezeni me na misto. Mistni lide jsou vseobecne mili a spolehlivi.
Vstupne do male rezervace, ktera prakticky pokryva jeden z kopcu 10 km za mestem, je 15 MYR pro cizince (mistni plati 5). Rozdil v cenach vstupneho je vsude. Mistni plati vzdy mene.
Mapa nebyla potreba. Na vrchol kopce vedla jedina stezka lemovana 6 altanky, ktere slouzi jako odpocivadla i jako utociste pred pripadnym destem. Dnes to na dest vypadalo a i na pristi dny je hlasena moznost deste nebo bourek.
Vyfunet do nadmorske vysky 428 m po zhruba 1,5km stezce mi zabralo hodinu. Na netu jsem cetla, ze krome pijavic jsou v lese i hadi. Ani jedno z nich jsem nastesti nepotkala. Jen na zpatecni ceste nekolik makaku skakajicich ze stromu na strom.
Opet propocena jsem se vydala na uzke lavky canopy, ktere je se svou delkou 231m pry nejdelsi v Sabahu. Kazdopadne prochazka mezi stromy naskytla pekne pohledy na okolni krajinu. Bylo sice pod mrakem s lehkym oparem, ale Tawau i indonesky breh byly videt. Cestou jsem potkavala mistni vyletniky, vetsinou zeny. Jedna skupinka me dokonce pozadala o fotku s nimi. Opet jsem byla raritou. To ted bude facebook nektere z Malajek hyzdit muj spoceny evropsky oblicej :-).
Cesta z kopce mi nezabrala ani pul hodiny, mela jsem cas na posezeni v altanku a naslouchani zvuku lesa.
Taxikar me vyzvedl na cas a v aute s nim jela i jeho zena a syn. Pani si
se mnou behem cesty povidala. Zjistila jsem, ze kvuli oslavam cinskeho
noveho roku ted maji deti tyden prazdniny. A to jsme v muslimske zemi.
Malajsie je v tomhle hodne tolerantni, slavi budhisticke svatky,
krestanske svatky i islamske svatky.
Etnicke a nabozenske slozeni je totiz hodne pestre.Zpet v hotelu jsem si vyzvedla batoh a za mirneho deste se vydala na autobusove nadrazi Sabindo, odkud jezdi dodavky do Semporna. Taxikarova zena mi rekla, ze cena jizdneho je 10 MYR, v pruvodci je uvedeno 15 MYR a vyberci jizdneho po me chtel 20. Tak jsem argumentovala, ze je to za 10 a nakonec mi dalsi, zrejme sef rekl 15. Tak jsem dostala normalni cenu. Dvouhodinova jizda silne klimatizovanou dodavkou v propocenem obleceni nebyl nejprijemnejsi. Stitem pred studenym vzduchem mi byl batoh. Semporna je od Tawau vzdalena okolo 110 km. Celou tu trasu nas doprovazelo panorama nekonecnych palmovych plantazi a sem tam nejaka ta vesnicka s drevenymi domky na kulech. Kolik stromu a zvirat padlo za obet ekonomickemu rustu, korupci a soukromym firmam! Kdysi tam musel rust nepropustny prales.
Malajci si vseobecne moc nevazi prirody. Krome kaceni zivotadarneho lesa znecistuji okoli odpadky. Klidne je hazeji na ulici, z okynka auta, do more...tolik bordelu jsem uz dlouho nevidela. Malajci se nemalou mirou podileji na znecistovani oceanu plasty (o Indonesanech si take nedelam iluze). A to jsem nadavala na znecistene more v Evrope!
Po druhe hodine odpoledni jsem vysedla v Semporna. Najit mesitu, ktera mi mela byt orientacnim bodem nakonec nebyl problem. Vydala jsem se smerem k molu, kde je hostel Borneo Global Sipadan Backpacker a take spousta dalsich touroperatoru a restauraci orientovanych na turisty. Ctvrt kolem nadrazi pripominala slum. Ulice znecistene, plne odpadku, rozbite, spousta lidi...prvni dojem ze Semporna nic moc. Nastesti oblast mola je o lepsi urovni, i kdyz ani tu se nevyhnou nejakemu tomu odpadku na ulici. Turismus tu ale kvete a tak i mistni delaji vse pro to, aby byli turiste spokojeni. Je videt, ze stavby jsou novejsi.
Ubytovala jsem se v sestiluzkovem dormitoriu, prevlekla do sucheho a sla
neco pojist. Zaludek uz se hlasil o slovo. Naproti je nova budova s
hotelem a nekolika ciste vypadajicimi restauracemi. Zaujala me jedna.
Kde meli jednotliva jidla vyfocena a meli docela slusny vyber. Ceny
normalni. Zvolila jsem polevku se vsim. Krome nudli na nejake zeleniny v
ni plavaly krevety, calamary, kureci i hovezo maso. Konecne trochu
zmena. K tomu ananasovy dzus. Pak jsem si zasla na drevene molo s ceduli
turistickych informaci, ktere vede k cinske restauraci. Zadna kancelar
turistickych informaci tam nebyla, turisticke informace nabizeli
postavajici dealeri vyletu. Na ulici rozbili svuj "stanek" s kokosovymi
orechy dva morsti cigani. O kus dal dalsi nabizeli obri langusty, kraby a
nejake ryby. Vse cerstve. Jaksi ale zapominaji na to, ze vetsina
turistu nema na hotelu kuchyni, kde by si mohli uvarit.
Prosla jsem se nedalekou "moderni nakupni" ctvrti, zasobila se nekolika lahvemi vody a sla na hostel zjistit, jake tour jsou planovany na dalsi dny. Na zitrek jsem mela zamluvenou a jiz v predstihu zaplacenou snorchlovaci tour kolem ostrova Mabul a Kapalai. Recepcni mi ale rekla, ze se meni plan a pojede se na tri ostrovy - Pom Pom, Pandanan a Mataking. Za stejnou cenu. Ostrov Pom Pom jsem chtela videt, tak mi to je jedno. Jsem tu az do uterka, takze mam pred sebou par snorchlovacich dnu kolem ostrovu Sempornskeho souostrovi.
Tak snad se predpoved nevyplni a bude modra obloha se sluncem.
Jinak v okoli "turisticke" ctvrti je zvyseny vyskyt policistu. Kontrola na silnici, policejni jachta y rychloclun...duvodem je jiz zmineny konflikt se Suluskym sultanatem, ktery si narokuje velkou cast Sabahu, ktery mu patril, nez jej prodali Britum. Cas od casu se sem dostanou sultanovi privrzenci a terorizuji vladni urady a policii. Naposledy se tak stalo v unoru - breznu 2013, kdy bylo zavrazdeno nekolik policistu v Semporne, Lahad Datu. Na druhe strane take byli mrtvi. Konflikt trval pres mesic a vysledkem bylo vitezstvi malajske strany, oznaceni sultanovych privrzencu za teroristy a posileni obrany teto casti zeme. Atmosfera je tu ale pratelska a nic nenasvedcuje nejakemu sporu se sousedy.
Žádné komentáře:
Okomentovat