První ochutnávka džungle v Tawau Hills Park

Jak bylo vcera ujednano, tak bylo dnes splneno. Nechala jsem se taxikarem odvezt 24 km severne od mesta do Tawau Hills Parku abych se poprve dotkla bornejske dzungle. A ze to byl zajimavy "dotyk". Postestilo se mi videt nejake opice, zvlastni hmyz a zadnou pijavici prisatou na mem tele. Z "pohodli" mesta jsem uvazovala, jak moc velka dzungle tento park bude a co si oblect. Nakonec jsem diky komentarum na internetu zvolila trictvtecni leginy a pres ne dlouhe fotbalove ponozky, ktere jsem si poridila v Decathlonu specialne na to, aby plnily funkci ponozek proti pijavicim. Tyto male potvory jsou pry v kazdem lese a i kdyz nepredstavuji nebezpeci v podobe nebezpecnych infekci, nepotrebuju darovat krev zrovna timto zpusobem. Takze jsem se na jednu z internetovych rad nastrikala repelentem pod i na ponozky a leginy a doufala, ze to bude dostatecna ochrana. Nakonec jsem zadnou pijavici splahajici po mych nohach nevidela. Zato me dostal jeden komar.
O pul osme jsem si zasla na snidani do jedne z tech lidovych zastresenych - poulicnich jidelen. Prodejkyne a kucharky v jednom postupne smazily na obrovskych panvich nejruznejsi prilohy. Zastavila jsem se u jedne z vitryn a jelikoz malajka neumela moc anglicky, nechala jsem si nandat ryzi a pak tri nejake prilohy. Jednou bylo hovezi maso v tmave omacce, druhou karamelizovane orisky (neco podobne sezamu, ale vetsi) a treti neco vzhledem pripominajici datle (ale datle to nebyly) a nebo kureci srdicka (ani jako srdicka to nechutnalo). Kazdopadne to nebylo spatne, diky bohu nepikantni a za 5 ringgitu. Na ceste na pokoj jsem si jeste u stanku s ovocem koupila porci melounu a take na vyzkouseni tzv. Wax jumbu-zvlastni male ovoce s kyselkavou chuti.
O pul desate me na hotelu vyzvedl starsi cinsky taxikar, ujednal s recepcnim, ze nazpet me vyzvedne ve tri na brane parku a vyrazili jsme na pulhodinovou cestu krajinou osazenou palmou olejnou. Slunce svitilo, ale v predpovedi byly mozne odpoledni prehanky. V pulce cesty jsme se dostali do kolony vojenskych vozidel, ktera nakonec zaparkovala kousek od parku. Taxikar nevypadal na to, ze by umel vice anglicky, nez cislovky a par slov, tak jsem se jej ani neptala, jestli se tu tak vojaci projizdeji bezne (hlidajic bezpecnost regionu kvuli obcasnemu pronikani zaskodniku ze sousedniho Suluskeho sultanatu, ktery si velkou cast Sabahu historicky narokuje) nebo se jedna o nejake cviceni.
Kazdopadne se mi naskytlo zajimave panorama silnice klikatici se krajinou plnou palem a jednoho "maskacoveho" vozidla za druhym...a my v zavesu. Docela me ted mrzi, ze jsem to z taxiku nevyfotila...
Park je otevreny od 8 do 16:30 a vstupne pro "nemalajce" je 10 MYR. K tomu jsem dostala A4 s jakousi mapou cest k nejvyznamnejsim bodum s napsanymi vzdalenostmi a vydala se dzungli vstric. Kolem vstupu do parku je udrzovana oblast urcena pro pikniky, v rece se koupaly deti. Take je tu par ubytovacich zarizeni, botanicka zahrada (byla zavrena), canopy (zavrene) a nejake ptaci centrum (zavrene)...tato mista me stejne nezajimala. Zajimal me vodopad Galas, nejvyssi strom sveta (pry) a sirnate termalni prameny, ktere jiz nejaky ten cas nejsou tak termalni, jak byvaly. K dobru jsem mela 5 hodin. Zdanlive dost na celkove devitikilometrovou prochazlu lesem. Nakonec to bylo tak akorat. Vylet tropickym lesem po uzke pesince plne korenu pripominajicich hady, schudku ze dreva i blata, obcasne prechazeni reky a potoka...v prakticky 100% vlhkosti a pri teplote 32 stupnu, da zabrat. Hlavne tak, ze se neustale potite a jiz po hodine mate tricko nasakle potem a na konci vyletu na vas neni sucheho mistecka.
Jako prvni jsem se vydala k mistu s nejvyssim stromem. To bylo od brany jen 900 metru. Jakmile jsem se dostala mimo obydlenou cast parku, octla jsem se v prave dzungli, ze ktere vychazely neuveritelene zvuky. Takovy koncert jsem jeste nikde neslysela. Nejvetsi podil na tom mohl mit nejaky hmyz a obcas i opice. Cas od casu jsem se zastavila, abych zjistila, jestli nektera nesedi na nejblizsim strome. Nakonec se mi postestilo sledovat jednu rodinku zrzavych opicek "red leaf monkey" (v cestine nevim, jak se nazyvaji) na strome u cesty, kdyz jsem se vracela od nejvyssiho stromu.
Co se toho nejvyssiho stromu tyka, je to 88,33 metru vysoky dvojkridlac. U nej stoji mala drevena tribuna, odkud je mozne vzhlizet k jeho korune. Udelala jsem si fotku u mohutneho kmene a vydala se na zpatecni cestu k dalsi odbocce tentokrat k vodopadu. Po pod nohama mi obcas putoval nejaky ten mega mravenec (asi tak stokrat vetsi nez ti nasi cesti) a take jsem videla zvlastni asi 5 cm dlouhou a 2 cm sirokou "pasovcovou" stonozku (tak jsem si ji nazvala pro sebe). Krome toho jsem obcas zahledla malou jesterku. A zadneho hada (i kdyz tam nekde urcite byli).
K vodopadu to byly necele 2 km. Poslednich tri sta metru byla uzoucka mnohdy blativa pesinka s kameny. Asi tu nejakou dobu neprselo, protoze vodopad byl slaby, i v potoce teklo docela malo vody. V altanku u brehu jsem posvacila müsli tycinku a vyrazila k poslednimu bodu zajmu - k termalnim pramenum. Bylo pul jedne a prede mnou asi 2,7 km dzungli. V jednom miste, 1,2km od pramenu jsem uvazovala, ze to vzdam...cesta byla plna blata. Nastesti jsem se rozhodla pokracovat. To blato bylo jen v tom danem useku, pak jiz cesta vedla lepsim terenem. Musela jsem prebrodit potok. Tri sta metru od cile jsem poprve ve vzduchu ucitila "zkazena vejce". Sirny oder byl pak nejsilnejsi sto metru od vridel. Panorama reky a postraniho sirneho pritoku zbarveneho do tyrkysove-zlute bylo moc pekne. Zalitovala jsem, ze jsem se sem nevydala hned na zacatku vyletu. Nemela jsem moc casu, presto jsem si sedla na kamen a svacic jablko si vychutnavala klidnou atmosferu zajimaveho prirodniho ukazu. Jak jiz jsem rekla, termaly nejsou vubec termalni. Drive pry voda mela az 40 stupnu, ted tak zhruba 28 stupnu (odhadem). I kdyz jsem se rano navlekla do plavek s tom, ze se treba smocim, nakonec jsem to neudelala. Jednak kvuli casu, jednak kvuli malo vody a take se na zlutem dne pohybovalo neco podobneho malym pijavicim.
Po pul druhe jsem se vydala na zpatecni cestu k brane parku. Tech 3,2km jsem zvladla za hodinu. Kolem druhe hodiny zvuky lesa zesilily, jakoby ohlasovali nejakou udalost. Tou udalosti bylo nekolik destovych kapek (nastesti jen nekolik). Pridala jsem do kroku. I kdyz jsem byla od potu tak mokra, ze by bylo jedno, jestli jeste zmoknu.
V kantyne u brany jsem vyzahla plechovku ledoveho caje. Taxikar byl u brany pred treti hodinou.
Zpet v Tawau jsem si dala rychlou sprchu a v suchem obleceni zasla na prohlidku sousedniho supermarketu. Potrebovala jsem vodu a take si koupila nejake pecivo na zitrejsi snidani. Pomalu te ryze zacinam mit po krk. Celkove je tu jidlo vydatne na ruzne omacky a oleje.
Se stmivanim (po seste) jsem vyrazila k nabrezi do Hawker centra, ktere je hlavnim gastronomickym centrem. Sedla jsem do jedne "restaurace" a objednala si na vyzkouseni "gado gado". Je to jeden z indoneskych pokrmu, ktere si lze v Tawau dat. No, udelala jsem jednu chybu - nezeptala se, za je toto jidlo pikantni. Vedela jsem, ze to bude nejaka smes s burakovou omackou, jenze ta omacka byla pekne paliva. A ta smes pod omackou nebyla chutove nic moc. Neco jako syr, vejce, brambora, okurka, zelene listy cehosi a fazole a a cele to bylo posypane krevetovymi krekry ve tvaru rybicky. ZVLASTNI kombinace. Kombinace, kterou si jiz nikdy neporucim.
Zitra odpoledne se presouvam do Semporny, kde me ceka nekolik dni snorchlovani a poznavani nektereho z ostruvku Sempornskeho souostrovi. Predtim ale jeste vyrazim do 10 km vzdalene lesni rezervace Bukit Gemok, kde je pry druhe nejdelsi canopy Sabahu a jsou odtamtud pekne vyhledy na okoli.