Výstup na sopku Santa Ana

Panorama sopky Izalco (vlevo) a Santa Any (napravo)

Tak jsem se k tomu konečně dostala. Konečně jsem se vydala do Národního parku Los Volcanes, nebo také Cerro Verde nacházejícího se na jih od jezera Coatepeque. Národní park tvoří tři sopky - neaktivní 2030 metrů vysoká Cerro Verde, jejíž kráter je zarostlý lesem, aktivní Izalco (1952 m.n.m, který je současně nejmladší salvadorskou sopkou - vznikl v první polovině 18. století) a aktivní Santa Ana, která je nejvyšší salvadorskou sopkou (2381 m.n.m).A právě na Santa Anu jsem chtěla vystoupat.
Autobus společnosti Vencedora vyjížděl ze Santa Any (města) v 7:40 ráno a cesta kolem jezera Coatepeque až na konečnou v NP Cerro Verde zabrala dvě hodiny. Jízdné 90 centů.

Volcán Izalco

Na vstupní bráně do parku jsem zaplatila 3 US a šla poprvé obdivovat výhled na Izalco i Santa Anu. Kluci v informační boudě mi řekli, že tour začíná v 11 a je potřeba minimálně pět zájemců. Nakonec nás bzlo devět. Na začátku se ale nevědělo, na kterou sopku se půjde, protože polská skupinka chtěla na Izalco a já a Argentinka jsme chtěly na Santa Anu. Výstup na Izalco je ale dost náročný a jeden z Poláků měl něco s nohou, tak se nakonec šlo na Santa Anu.
Zaplatili jsme průvodci Davidovi 1 US a vydali jsme se přes vrchol Cerro Verde dolů a pak začali pozvolna stoupat na Santa Anu. Kromě davida s námi šli dva turističtí policisté, jeden v předu a druhý na konci. Za průchod přes krátký úsek soukromého pozemku jsme zaplatili 1 US. I když nám jeden z policistů předtím řekl, že můžeme odmítnout, protože ten majitel nemůže bránit průchodu do parku.

Na dalším kontrolním stanovišti správců parku jsme zaplatili dalších 6 US na údržbu parku a tím se placení skončilo. Takže celkem tenhle výlet přijde na 11 US.
Když jsme překonali pásmo lesa, dostali jsme se do pásma křovin a kvetoucích agáve. Obloha nebyla bez mraků, ale alespoň slunce nepralo. Trochu mě štvalo, že jsme dodržovali dost rychlé tempo, takže na klidné focení po cestě to moc nebylo. Na vrcholu jsme ale dostali nějaký čas na pokochání se. Trasu 11 km tam a zpět jsme měli zvládnout za čtyři hodiny. To nakonec nebyl problém. Poslední autobus nazpět do Santa Any odjížděl ve čtyři, takže i kdybychom se trochu zdrželi, měla jsem hodinovou rezervu.

kvetoucí agáve

Vrchol sopky byl kamenitý. Obrovký kráter je hluboký na 300 metrů a vně je zelená sirnatá laguna, která je prý hluboká 25 m. Z jednoho fumarolu na okraji jezera vycházel dým. A i jezero  se zdálo horké. Poslední erupce Santa Any proběhla 1.října 2005, kdy sopka vyvrhla popel a kamení a horká voda s blátem se dostaly přes okraj kráteru na straně k jezeru Coatepeque a zničily několik domů.
Prý se i v budoucnu očekává erupce.

Převalující mraky bohužel znemožnily výhled na širé okolí a jezero Coatepeque. Za jasných dní bez práčku je prý vidět až k Pacifiku, San Salvador i ještě vzdálenější San Miguel.
Zpáteční cesta byla rychlejší. V návštěvnickém centru jsme byli ve tři. Poslední úsek výstupu zpět na Cerro Verde dal trochu zabrat a tak se mi pak během hodiny čekání na autobus (ještě štěstí, že jsem si s sebou vzala knížku) hodilo tričko s dlouhým rukávem, protože bylo docela chladno. Téměř celou cestu autobusem jsem proklimbala. Ten čerstvý horský vzduch smíchaný s lehkým odérem síry mě zmohl.
No a protože jsem se od příjezdu do El Salvadoru ještě ani jednou nezastavila a nevyužila ten bazén v hostelu, rozhodla jsem se ještě jeden den zůstat a alespoň půl dne jen tak relaxovat. Ráno možná vyrazím omrknout nedaleké ruiny Tuzumal.