Na obhlídce San Salvadoru

Katedrála

Tak nakonec jsem se přeci jen odhodlala a vyrazila na obhlídku hlavního města San Salvadoru, které je od Santa Any vzdálené jen hodinu (a půl) cesty autobusem. Hlavním městům jsem se chtěla vyhýbat z bezpěčnostního důvodu,ale protože na mě Salvador nepůsobí tak nebezpěčně jako Guatemala, lidé jsou tu milí a celkově se cítím většinou uvolněně, rozhodla jsem se vyrazit za kulturou a omrknout nějaká muzea a pár památek.

palacio nacional

Tentokrát jsem ale vyrazila na lehko jen s malou taškou přes rameno(kterou jsem si koupila na trhu v Chichicastenango), malým outdoorovým foťákem (s tím velkým FujiFilmem jsem nechtěla provokovat a přijít o něj), vytištěnou mapou města, zápisníčkem a láhví vody. Peníze zastrkala do kapes a vyrazila linkou 201 do san salvadorského chaozu. Ano, na první pohled je tohle měsot opravdu chaotické. Vysedla jsem na terminálu del Occidente někde uprostřed města a u silnice nasedla do linky 27. Vůbec jsem nevěděla, kam směřuje, hlavní bylo, že bude zastavovat někde poblíž katedrály a náměstí Plaza Barrios). Brala jsem to tak, že si pčípadně udělám okružní jízdu městem. Jízdné je všude stejné - směšných 20 centů.

Vnitřní zahrada Palacio Nacional

Když jsem uviděla bílou budovu katedrály, vysedla jsem a vydala se ne zrovna nejčistší ulicí směrem k náměstí. Uprostěd trůní socha generála Barriose. Na jedné straně stojí bílá katedrála dokončená v roce 1999, na druhé straně Národní palác.
Nejdříve jsem se vydala obhlédnout interiér Národního paláce. Vstupné 3 US. A byla jsem jedinou turistkou uvnitř. Národní palác byl vystaven v roce 1870 a měl sloužit jako sídlo salvadorských prezidentů. V roce 1889 ale kompletně vyhořel a nový palác byl na jeho místě postaven až v roce 1911. Byl postaven tak, aby přečkal i zemětřesení. To se mu i povedlo. Oproti zbytku města přečkal zemětřesení z roku 1917 i 2001.
Uvnitř paláce je dnes muzeum zabívající se historií města. San Salvador byl založen v roce 1525 a musel se potýkat s několika zemětřeseními, kvůli nimž zmizela v podstatě veškerá původní koloniální zástavba. Dnes ve městě žije na 316 tisíc obyvatel.

Červený sál v Palacio Nacional

Poté jsem přešla omrknout interiér katedrály, která má jen pár let. První katedrála byla vystavěna na místě kostela Santo Domingo, která padl za oběť zemětřesení z roku 1873. V roce 1951 ale převážně dřevěná katedrála vyhořela a výstavba nové katedrály trvala až do roku 1999. Interiér je prostoný.
Za katedrálou stojí městské divadlo. To ale nebylo otevřené. Prošla jsem se ulící k Plaza Libertad a pak zamířila najít odjezdové místo nějakého autobusu, který by mě zavezl k Bulváru de los Heroes. Chtěla jsem najít muzeum populárního umění.
Nasedla jsem tedy na linku 30 mířící k Metrocentru. Metrocentro ale není zastávka metra,ale velké nákupní centrums  multikinem. Během jízdy se ráz ulic změnil na čisté a široké. Prošla jsem se obchoďákem a podél Buváru došla k ulici vedoucí k Museo del Arte Popular. Musela jsem zazvonit na zvonek, aby mi otevřeli. Muzeum je totiž v klidné čtvrti v jednom z domů. Expozice se zabývá keramickými miniaturami vyráběnými v Ilobasco od roku 1925. Výjevy jsou z každodenního vesnického života. Opravdu zajímavé.
Odtud jsem se vydala zpět k Bulváru a nasedla na linku 30B, která měla mít na trase zastávku i v Zona Rosa. Takže jsem se opět vydala na okružní poznávací jízdu městem.
I Zona rosa patří k těm čistším částem města s restauracemi a obchůdky. Vysedla jsem odhadem někde poblíž památníku revoluce, ale můj odhad byl trochu předčasný, tak jsem během hledání onoho památníku našla jen hotel Hilton. Památník byl o zastávku dál.
Jelikož bylo již po půl třetí a já jsem v San Salvadoru nechtěla zatmít (autobusy zpět jezdí až do sedmé), vydala jsem se opět linkou 30B (jiná tou ulicí nejezdila) někam směrem k terminálu. Nebo poblíž. Cestu jsem pozororvala v mapě a vysedla kousek od silnice vedoucí k terminálu. Jakmile jsem se dostala k silnici, přiblížila se linka 201 mířící do Santa Any. Tak jsem ani nemusela dojít až k terminálu, hned jsem nasedla a zamířila nazpět.
Nakonec jsem den v hlavním městě přežila bez úhony. A ani to tam nebylo tak odstrašující. A k tomu jsem si město trochu obhlédla. V příštích dnech mě totiž čeká přejezd přes město do Suchitota.
A zítra konečně opět na nějakou tu s