Dlouhý přejezd do El Salvadoru

Tak jsem si dnes po dlouhé době trochu oddechla. Už jsem v Salvadoru a atmosféra je tu přátelská (i když i tahle země má svoje problémy). Docela jsem se těšila pryč z Guatemaly už kvůli tomu neustálému pocitu nebezpečí přepadení. I když celá cesta Guatemalou proběhla v pohodě. Přesto ty pověsti o tom, kde kdz došlo k přepadení, nebo okradení lidí v běžném autobuse, na klidu nepřidaly. Hodně mi chyběl ten pocit pohody z minulých cest. Tak doufám, že od teď již si budu moct trochu oddechnout.

Cesta do Salvadoru byla dlouhá. Ve čtyři ráno jsem byla vyzvednuta od hostalu shuttle busem, který mě zavezl kamsi do Guatemala City na terminál mezinárodních autobusů mířících do Salvadoru. To, co jsem z Guatemala Citz viděla během jednotlivých přejezdů, mi bohatě stačilo. Hlavní město nemá dobrou pověst a k vidění tam toho taky moc není, takže jsem o nic ani nepřišla.
Před půl šestou přijel autobus. Před nástupem do něj každého z nás prohledali a zkontrolovali příruční zavazadlo. Cesta k hranici proběhla v klidu. Zabrala okolo tří hodin. Přechod San Cristobal byl ale velký chaoz. Stánky se vším možným stály podé silnice, po ktere se mezi kamiony proplétali lidé. Já jsem se po vzoru ostatních spolucestujících vydala pěsky k přechodu. Autobus jel totiž krokem. Na guatemalské straně jsem dostala razítko do pasu a mohla jít na salvadorskou stranu, kde to ale s tou pasovou kontrolou trochu trvalo. Úředník si chtěl trochu povídat a nevypadal, že by přesně věděl, jak to je s povolenou délkou pobytu. Když jsem vstupovala do Guatemaly, dostala jsem povolení strávit na území zemí C4 (Guatemala, El Salvador, Honduras a Nicaragua) 90 dní. Poplatek za vstup jsem také zaplatila v Guatemale (směšných 10 quetzalů), takže teď si jen zapsal do počítače údaje z mého pasu a byla jsem vpuštěna. Pak ještě následovala kontrola zavazadel v autobuse salvadorskou policií. U mě to nebrali tak dopodrobna, jako u "místních" pravděpodobných překupníků drog.
Vyrazili jsme opět na cestu, která ale netrvala dlouho. Po pár minutách jsme zastavili a dopravní policie náš autobus nechtěla pustit dál. Byl nějaký problém s motorem. Náhradní autobus měl přijet za dvě hodiny. Většina z nás se rozhodla zkusit se dopravit do Santa Any běžným chickenj busem, který občas kolem projel. Ale pokaždé byl narvaný k prasknutí a někteří řidiči ani nezastavili. Až po hodině a půl jeden zastavil. Několik se nás nasoukalo do autobusu a mohlo se vyrazit. Je až neuvěřitelné, kolik lidí se do autobusu vejde. Cesta do Santa Any mě přišla na 10 centů. V Salvadoru se platí americkými dolary a ceny jsou nižší než v Guatemale. Za dopravu rozhodně.
Řidič autobusu byl tak hodný a nasměroval mě na 7. ulici, kde jsem měla zamluvený hostel Casa Verde. Včera večer jsem si zamluvila postel v dormitoriu přes FB. A uděla jsem dobře. Hostal je moc pěkný, i když je trochu těžké jej najít. Když se ale člověk trochu zorientuje v naprvní pohled chaotické Santa Aně, je snadné se k němu dostat. Hostal je prostorný, s bazénem, pitnou vodou, terasou, ze které je moc pěkný výhled na město.
Jakmile jsem se ubytovala, vyrazila jsem obhlédnout centrum kolem náměstí Plaza Libertad, kde stojí radnice, neoklasicistní katedrála a divadlo. Všechny tyhle budovy jsem si prohlédla i zevnitř. Hlavně divadlo z roku 1910 stojí za prohlídku. Vstupné je 1,50 US. Interiér jke nádherný. Hned jsem se jakoby octla v Evropě.
V supermarektu na náměstí jsem nakoupila pár surovin a vyrazila na hostal. Zítra se pravděpodobně zajedu podívat na ruiny San Andresa Joya de Ceren. V hostalu jsou dopodrobna vypsané autobusové spoje. Nakonec tu asi zůstanu čtyři noci, protože v okolí bude několik zajímavých míst.