První seznamovací den s Hong Kongem

Po šesté jsme přistáli v Hong Kongu. Oproti očekávání bylo přistání lehké. Na imigračním jsem dostala do pasu papírek opravňující mě k tříměsíčnímu pobytu. Vyzvedla jsem si batoh a zamířila do příletové haly koupit si nabíjecí kartu "octopus card", která se tu používá k placení dopravy a i v některých obchodech. V 7 eleven jsem se poprvé seznámila s hongkongskou neochotou pomoci. Octopus card tam neprodávali a odkazovali mě kamsi na informace. Přitom by karta měla být v tomto řetězci běžně k dostání. Tam jsem si tedy koupila předplacenou sim kartu. A octopus card u přepážky prodeje jízdenek na airport express.
Vydala jsem se na autobusovou zastávku, odkud jezdí levnější autobusy do centra. Nasedla na horní patro linky A21 a za 33 HKD a hodinu jsem vysedla ve čtvrti Mong Kok a zamířila do zarezervovaného hotelu Apple Inn se ubytovat. Nebo to alespoň zkusit. V 8 ráno ale na miniaturni recepci v miniaturní ubytovně ve 13 patře nikdo nebyl. Uklízečka, která přišla o hodinu později, mi řekla, že až po druhé se můžu ubytovat. Tak jsem nechala velký batoh u ostatních kufrů u recepce a vydala se o několik bloků dál najít restauraci Tim Ho Wan. Ta je nejlevnější michelinskou restaurací světa. Svoji hvězdu dostala za dim sum a pečené bochánky plněné bbq směsí. Cena za porci se pohybuje okolo 2 - 3€.
U restaurace jsem stanula ve čtvrt na deset. V deset se otvíralo, ale už se tam začínala tvrořit fronta. Byla jsem čtvrtá na řadě, tak jsem si počkala do otevření. Tohle jsem si nemohla nechat ujít.
Usadili mě ke stolu s tříčlennou čínskou rodinou, dostala jsem lístek v angličtině a mohla začít vybírat.

Poručila jsem si jen Dim sum plněné krevetami a ty vyhlášené pečené bochánky. K tomu podávali za 2 hongkongské dolary čínský čaj.

Restaurace byla hned od otevření natřískaná. Na vyplněný jídelní lístek, kde jsem číslem označila počet vybraných pokrmů, jsem dostala přišpendlenou účtenku, se kterou jsem pak šla zaplatit na pokladnu. Cena brzkého oběda v restauraci s michelinskou hvězdou mě přišla na pouhých 50 hongkongských dolarů. (1HKD = 0,12€ = 3,25 Kč).
A jak mi chutnalo? Nebylo to špatné, ale ani nijak chuťově výjimečné. Každopádně ale zajímavý zážitek. Hlavně vidět od stolu do kuchyně.


S relativně plným žaludkem jsem se vydala směr květinové trhy. Ty jsou ve čtvrti Mong Kok vyhlášené. Dnes místní tradičně nakupijí na výzdobu svých domů i jako dary množství květin. Stánky byly plné velkých řezaných lilií, kvetoucích větví zlatého děště, různých druhů orchideí a dalších různobarevných druhů květin a keřů.
Trh jsem si prošla z jedné strany na druhou a vydala se na stanici metra. Do ubytování zbývaly ještě dvě hodiny, tak jsem měla čas si jít prohlédnout "hvězdnou zahradu" Garden od Stars v nábřežní čtvrti Tsim Sha Tsui. V tomto museu umístěném v parku jsou dočasně vystaveny otisky dlaní a hvězdy asijských filmových hvězd jako je Bruce Lee nebo Jackie Chan (oba jsou v tomto případě hongkongskými rodáky). Ostatní herce neznám. U otisků dlaní Jackieho Chana bylo nejvíce rušno.

Stejně tak bylo plno těch, kteří se chtěli vyfotit u sochy Bruce Lee.

Všechny tyto sochy a otisky dlaní bývají běžně umístěné na "Avenue of Stars" na nábřežní promenádě. Ta ale až do roku 2018 prodělává rekonstrukci. Prošla jsem se i "hvězdnou galerií v podchodu, kde jsou umístěné panely s historií hongkongského filmu, a zamířila směr Clock Tower - hodinová věž. Ta bývala součástí vlakového nádraží. Nádraží již neexistuje. Věž stojí kousek od přístavu trajektů Star Ferry, které co pár minut zajištují přepravu přes záliv na ostrov Hong Kong Island. Od věže se také naskýtá krásné panorama mrakodrapů.
Před druhou jsem se vrátila na hotel. Pár minut po druhé přišel recepční, dal mi přistupové kódy do mého pokoje. Po vybalení a přebalení batůžku jsem se opět vydala na metro směr Tsim Sha Tsui a na trajekt. Ten stojí jen 2 dolary. A jízda trvá chvíli. Chtěla jsem se stavit u symbolu Hong Kongu, kterým je květ Bauhinie. Pozlacená socha květu stojí u exhibičního centra u mola Wan Chau. Tam jsem se dopravila trajektem.


Na nábřeží kousek od Bauhinie byla loni umístěná expozice animovaných figurek Ani-com Park Harbour Fun. Ideální místo pro milovníky selfie.
A jelikož již bylo před čtvrtou a já jsem se chtěla na západ slunce dostat na vyhlídkovou galerii na Victoria Peak, kam jsem chtěla dojet historickou lanovkou, vydala jsem se směr zastávka Peak Tram. Jenže vzdálenosti zde na Hong Kong Island mezi těmi mrakodrapy jsou velké a navíc se pořád musí někde přecházet po mostu. K zastávce jsem vystoupala před pátou s vědomím, že mě čeká i určitá fronta lidí. To, co tam ale ve skutečnosti čekalo, byly mraky lidí. Fronta sahala po obou stranách silnice a vůbec se neposunovala. Dostat se nahoru před šestou bylo tímto způsobem nemožné. Zkusila jsem si vzít taxi, ale samotnou osobu nechtěl svézt! Tak jsem se rozhodla, že se nahoru pokusím dostat v pondělí (zítra večer se chci zůčastnit průvodu a pozítří jsou ohňostroje). Vydala jsem se okolními ulicemi. Objevila katedrálu sv. Johna, prohlédla si staré plynové lampy v Duddell Str. a jelikož se slunce pomalu blížilo k obzoru, nohy mě bolely, hlad se také hlásil o slovo stejně jako únava (během letu jsem toho moc nenaspala), vydala jsem se metrem do mé "domovské" čtvrti Mong Kok. V jednom stánku, kde se houfovali lidé, jsem si koupila jakési smažené kuličky na špejli. Byly pěkně pikantní, až mi z nich pusa pálila. Prošla jsem se jedním z trhů. U dalšího stánku jsem si koupila porci vaflových koulí. Ty byly dobré a docela mě zasytily. Došla jsem na pokoj s tím, že si chvíli odpočinu a zajdu si na nějaké pořádné jídlo, ale po chvíli jsem se rozhodla si dát sprchu a před sedmou vytuhla.