Čtvrtý den v Hong Kongu aneb Už mám těch lidí plné zuby

Již včera jsem se vracela na hotel s pocitem, že se z těch houfů lidí zblázním. A po dnešku bych je všechny poslala již k šípku. Nejen, že jsou Číňani mistry v lezení do záběru, ale i mistry v překážení v cestě. Na můj vkus jich tu žije až příliš mnoho. Hlavně ve čtvrti Mong Kok se v podvečer a večer nedá hnout.
Na dnešní den jsem měla naplánovanou návštěvu tradičních novoročních koňských dostihů. První závody začínaly o půl jedné na dostihovém stadionu Sha Tin v oblasti Nových teritorií. Docela blbý čas na to, abych předtím nebo potom stihla návštevu nějakého ostrova. Ty vzdálenosti jsou tu velké a kvůli všem těm lidem to i trvá se někam dostat.
Takže jsem si pospala do půl deváté a pak se rovnou vydala na metro. Musela jsem jednou přesedat a nechtěla jsem tam jet ve špičce. Dojela jsem na stanici Sha Tin a hledala nějaký shuttle k závodišti. Dnes tam měla teoreticky jet linka metra, ale měli to tak blbě vyznačené, že jsem si jí nevšimla. Na autobusové zastávce jsem hledala nějaký spoj. Rozhodla jsem se stoupnout do té největší fronty. Dnes to měl být cíl č.1. Když jsem se v postupující frontě dostala až k autobusu, všimla jsem si cedule, že je to spoj pro zaměstnance závodiště. Řidič ale neměl nic proti tomu, když nasednu. Všichni platili kartou octopus.
Před půl jedenáctou jsem si stoupla do fronty na jedné z bran. Ještě jsem se šla ujistit, zda mám vstup zdarma po předložení pasu. Proto jsem si jej dnes brala s sebou.
O půl jedenácté nás vpustili. Ukázala jsem pas a dostala jako dárek propisku.
Areál závodiště je obrovský. Před jedenáctou jsem pojedla jedno z nabízených jídel a pak sledovala na obrazovce uvítací ceremoniál, který však neprobíhal na tomto závodišti, ale na závodišti Happy Valley na Hong Kong Island. Škoda, že jsem to nevěděla předem. Během ceremoniálu proběhl i dračí tanec a bylo by fajn jej vidět na živo.
Před půl jednou, kdy měl proběhnout první závod, začalo mírně mžít. Mraky nad okolními horami a dusno nasvědčovalo, že to dnes bude o dešti.
O půl jedné odstartoval první závod. A kdybych si vsadila na sedmičku, vyhrála bych.
Po první jízdě jsem se zvedla a vydala se podle směrovek na metro. Strávila jsem více času čekáním na závod než samotným pozorováním závodů. Ještě jsem chtěla projít Hong Kong Island a stejně se mi nechtělo sedět na tribuně v tom mrholení.
Během pomalého pochodu v zástupu k metru jsem začínala mít plné zuby těch lidí.
K tomu jsem musela dvakrát přesedat, což znamenalo dvakrát přesun mezi nástupišti plnými lidí. Dojela jsem na stanici Central a vydala se ulicemi směr policejní stanice. Opět mě čekala mise "policejní nášivka".
Jenže ta v mapě vyznačená stanice byla jen jakousi pevností bez recepce. Takže jsem ve čtvrti Soho poobědvala pizzu (všechno, co jsem dosud ochutnala, mě nijak neoslovilo a potřebovala jsem spravit chuť) a pokračovala ulicí kolem eskalátorů dolů na ulici Des Voeux, kudy jezdí staré dvoupatrové tramvaje. Ty jsou jedním ze symbolů Hong Kongu. Jízdné kamkoliv je jen za 2,30 HKD. Na mapě jsem si našla další policejní stanici, nasedla na tramvaj a užila si jízdu.
Na recepci hlavní policejní stanice sedělo hned několik postarších příslušníků. Na dotaz, zda bych mohla vyměnit českou policejní nášivku za hongkongskou mi ale bylo s úsměvem sděleno, že jsou veřejné svátky (na čínský nový rok se tu až pedantsky nemaká) a v kanclu budou až ve středu, že je jim to líto. Město sice plné policajtů dohlížejících na pořádek během oslav, ale kancelářské "myši" na dovolené. A nebo taky v ulicích. Tak jsem odešla s nepořízenou.
Pokračovala jsem v obhlídce okolních ulic a hledala nějaký trh, nebo obchod se suvenýry, kde bych si pořídila jako suvenýr sošku nebo plyšáka čínského draka. Kolem stanice Wan Chai jeden trh byl. Se vším možným. Objevila jsem jediný obchůdek s levnými suvenýry a udělala si tak obrázek o cenách. Na tržnicích jsou suvenýry neoznačené a prodejci nadsazují ceny a je třeba smlouvat.
V jednom hračkářství jsem objevila jen dračí hlavu. Doufala jsem, že v Mong Koku, kam jsem chtěla jít večer, budou mít větší výběr.
Sedla jsem na přeplněnou tramvaj a nechala se dovézt ke stanici Sheung Wan. Zde jsem zamířila k budově z 20.století Západní tržnice. Uvnitř bylo otevřeno pár krámků. Celkem o ničem.
Bylo po páté. Sedla jsem na metro, dojela do Mong Koku, nechala batoh na pokoji a vyrazila do ulic omrknout ty slavné trhy jako je Ladies Market a Night Market. Všude bylo plno lidí. V jedné ulici stály pár metrů od sebe stánky, kde zřejmě samozvaní umělci zpívali.
Nabídka v jednotlivých stáncích je všeobecně stejná - trička s motivy Hong Kongu, elektronika, figurky pokémonů, kabelky...a žádní draci. Jen všudypřítomné červené vysací cingrlátka pro štestí. Restaurace byly plné, ulice plné lidí, obří nákupní centrum plné lidí. K večeři jsem si na ulici koupila jakousi směs smažené zeleniny a chuť si spravila waflovými kuličkami. A před návratem na pokoj si ještě koupila ten vynikajíci mangovo-pomelový shake se ságem.
Další den odpoledne mě již čeká odlet do Hanoje. Doufám, že tam bude o něco méně lidí.