Vstala jsem na budík o půl osmé, ale ještě bych klidně pospala. Jenže jsem se chtěla dostat k lanovce na Victoria Peak předtím, než se tam nahrne půlka Hong Kongu, tak jsem se nachystala a vyrazila na metro. Posnídat jsem chtěla až ve frontě na lanovku a nebo na vrcholu. Bylo zataženo a dusno. Tedy "dole" ve městě. Než jsem došla k zastávce historické lanovky, pěkně jsem se potila. 
Oproti pátku tam žádná fronta nebyla. U pokladny jen pár lidí. Prohlédla jsem si malé muzeum a nasedla do jednoho z vozů. Cena jízdy nahoru 32 HK$. Za pár minut jsme vysedali. Vyšla jsem z nákupní galerie, kde lanovka končí a vydala se na obhlídku. Tady pěkně foukalo. Mlha se povalovala nad vrcholy a nad městem. Bylo vidět jen mrakodrapy pod námi. Udělala jsem pár fotek z lvího pavilonu, posnídala a zamířila na stezku kolem vrcholu. Byla dlouhá jen necelé tři km. Procházeli se tu místní i se tu běhalo. Doufala jsem, že se ta mlha rozplyne, ale marně. Poobědvala jsem ne zrovna nejchutnější nudlovou polévku a vydala se na autobus do centra. Za jízdu si účtují jen něco přes 9 dolarů. Navíc mě vysadil až u zastávky metra central. Odtamtud jsem se vydala pěšky ulicemi najít chrám Man Mo, kde jsou pod stropem zavěšeny zvláštní talíře.
Man Mo Temple byl postven v roce 1847 a je zasvěcen bohům literatury a války. Patří k nejzajímavějším chrámům Hong Kongu. V malém prostoru prosyceném silným odérem pálících se tyčinek se mísili turisté s věřícími, kteří se přišli pomolit za své předky.
Poté jsem si prošla okolní uličky a vydala se směr Hong Kong park. Po cestě začalo pršet. A když jsem došla do parku, rozpršelo se tak, že jsem si sedla pod zastřešený prostor muzea čaje a čekala, až to přejde. Tentokrát jsem deštník měla.
Když se déšť uklidnil, prošla jsem si areál jakési botanické zahrady s velkou spoustou orchideí a pak se vydala do ptačí voliéry, kde na stromech posedávalo velké množství různého ptactva.
Bylo po čtvrté a jelikož na dnešní večer připadal novoroční ohňostroj, který začínal v osm, bylo vhodné tak dvě hodiny dopředu být na pozorovacím místě a zaujmout tu nejvýhodnější pozici. Tak jsem došla na centrální molo, sedla na Star ferry a dojela na protější stranu do Tsim Sha Tsui, kde jsem chtěla sednout na vyhlídku u hodinové věže. Již kolem mola to bylo natřískané. O půl šesté! Po cestě jsem procházela kolem turistických informací, kde mě zaujalo, že si můžu nechat napsat čínským písmem přání k novému roku. Zdarma. Paní na informacích mi doporučila, ať jdu na ohňostroj na Hong Kong Island (odkud jsem právě přijela), že je tam dobrý výhled. Tady je prý příliš mnoho lidí.
Když jsem pak s přáním v ruce došla tam, kde jsem chtěla zaujmout místo, zjistila jsem, že je vyhrazené VIP a že z míst, kde bych mohla stát (kdybych to v té tlačenici vydržela ty tři hodiny), není ten výhled ideální. Tak jsem to otočila, znovu nasedla na Star ferry a za pár minut byla na protější straně zálivu. Došla na jedno ze zastřešených mol pro jachty a po vzoru několika ostatních sedla na podložku a dala se do čekání. V sedm nás ale z mola vyhnali policisté, tak jsem se musela přesunout podél nábřeží, kde již postávali lidé. Nakonec mi ale jeden místní uvolnil místo a já stanula v první linii.
A že mi ta první linie k něčemu byla! Hustá mlha nebo husté mraky sedící nízko nad zálivem způsobily, že ten jistě nádherný barevný ohňostroj vůbec nevynikl. Všechno zakryla mlha. Takže celé to čekání a nervy, abych viděla, bylo prakticky k ničemu. Určitě jsem nebyla jediná, kdo odcházel zklamaný. V davu jsem došla k metru. Po cestě jsem si alespoň nafotila noční panorama nasvícených mrakodrapů.
Dojela jsem do Mong Koku, kde se v ulici u vchodu do metra opět tísnily davy lidí a čekali dlouhé fronty na pouliční jídlo. Ne vždy ten odér daného pokrmu byl příjemný. V jedné z dalších ulic jsem sedla do restaurace a povečeřela ne zrovna nejlahodnější směs kuřecího s rýží. A pak již na pokoj, protože dnes mě únava pěkně zmáhá. Ráno ty ulice tu budou zase plné odpadků.
Žádné komentáře:
Okomentovat