Původní plán byl dojet ze stanice metra do vesnice Ngong Ping lanovkou, ale ta je od ledna na půl roku v údržbě. Mění kabely. To je velká škoda, protože tak přijdu o zajímavé panoramatické výhledy.
Před odchodem na metro jsem si zašla do 7 eleven pro vodu a sandvič. Na zatím ještě spící ulici seděl hlouček staříků a pozoroval dva, kteří tu hráli jakousi hru podobnou šachům. Prodavač v obchodě mi s úsměvem popřál šťastný nový rok. Dnes začal lunární nový rok ohnivého kohouta.I když jsem si s sebou koupila sandvič, nechala jsem se zlákat snídaňovou nabídkou jedné z restaurací. Kus masa, míchané vejce, fazole, slanina a kousek pečiva. K tomu čaj s mlékem. 44 dolarů.
A pak již na metro. Přestup na stanici Lai King.Dojela jsem na konečnou Tung Chung, došla na autobusové nádraží u terminálu lanovky a zamířila najít linku 23, která mě měla dopravit k velkému Budhovi. A byla tam fronta. Hledala jsem její konec, abych se zařadila, ale když jsem zašla za roh ulice a neviděla, kde to končí, otočila jsem to a vydala se na zastávku autobusu 11 mířícího do rybářské vesnice Tai O. Tam bylo jen asi 30 lidí. Takže nejdříve pojedu do vesnice a odtamtud snad k budhovi. Snad tam poté nebude takový nátřesk. Cena jízdného asi 15 dolarů.
Mám pocit, že do Hong Kongu dorazila na novoroční dovolenou půlka Číny! Musím si dávat časovou rezervu na tyhle atrakce. Těch mračen lidí začínám mít plné zuby.
Po desáté jsem vysedla v zatím klidném Tai O a vydala jsem se na obhlídku. Zamířila jsem podle směrovek k budově staré policejní stanice, která je dnes hotelem. Úzkou ulici lemují miniaturní domky. Některé jsou konstruované z plechu. Vysvitlo slunce a tak jsem se pro jistotu namazala krémem. Bylo příjemnych 20 stupňů. V 11 jsem vystoupala ke staré policejní stanici. Zeběžně jsem ji prošla a vydala se zpět. Ještě jsem chtěla stihnout projížďku na lodi vesnicí. Předtím, než jsem našla nějakou agenturu, jsem se vydala úzkými uličkami centra. Již tu bylo o poznání více lidí. Bloudila jsem mezi domky, občas bylo vidět až do obýváku. Nakonec jsem vesnici pěkně obešla, než jsem se dostala zpět k mostu, u kterého mají stanoviště výletní lodě.
Cena dvacetiminutového výletu 25 HK$. Naštěstí dorazila ještě skupinka vedená průvodcem, tak se mohlo vyplout. Nejdříve jsme zamířili na volné moře za růžovými delfíny, kteří se vyskytují kousek od ostrova. Nečekala jsem, že nejaké uvidíme. Ale viděli jsme. Sotva jsme dojeli na místo, kde bývají spatřováni, vynořili se nad hladinu dva bělaví delfíni. Zřejmě jsou jsou na turistické čluny zvyklí. Okoukli nás a plavali pryč. Ještě chvíli jsme se je snažili pronásledovat a pak jsme to otočili zpět. Ve vesnici jsme dopluli k jednomu domu, kde skupinka vystoupila. Průvodkyně mi nabídla, že můžu jít na procházku s nimi. Já se ale nechala dovézt zpět k mostu a zamířila na zastávku. Po půl jedné jsem vyjížděla linkou 21 do vesnice Ngong Ping k velkému Budhovi a klášteru Po Lin.
Jak se dalo čekat, bylo to u Velkého Budhy plné lidí. Prostranství před klášterem, schody k Budhovi, vesnice...všude plno lidí. Kolem cesty postávalo několik krav, se kterými si místní dělali selfie.Jako první jsem se vydala po schodech k obří soše budhy. Se svými cca 26 metry (někde se uvádí i 33 metrů) je prý největší na světě. Plynulému stoupání nahoru bránili selfíčkáři. Číňani jsou mistry světa v lezení do záběru.
Když jsem se octla pod Budhou, začalo poprchávat. Obešla jsem sochu sedící na lotosovém květu (na hrudi má symbol svastiky) a sešla dolů. Další zastávkou byl klášter Po Lin. Již z dálky bylo slyšet dunění bubnů, do kterých mlátili věřící. A vzduch byl prosycen kouřem doutnajících tyčinek a obřích tyčí. Až to občas bylo nepříjemné. Sledovala jsem lidi, jak zapalují všechny ty tyčinky a papírky a jak se modlí. V dálce na kopci socha Budhy. Naskytly se mi zajímavé fotografické momenty.
Když jsem ale uviděla tu frontu táhnoucí se k zastávce linky 23 do Tung Chung, málem to se mnou seklo. Byla dlouhá cca 200 metrů. Nezbývalo mi, než se zařadit. Naštěstí tu byli připravení na ty kvanta cestujících a za dvacet minut jsem nasedala do autobusu a mířila ke stanici metra.
Tam jsem nasedla rovnou na metro a zamířila směr nejbližší zastávka místu, kde bude průvod. Jenže jsem to trochu překombinovala, vysedla na zastávce Kowloon, odkud jsem si myslela, že se dostanu pěšky na místo. Zastávka metra je ale v jakémsi mega nákupním centru, odkud není vůbec snadné se vymotat. Byla to pěkná past. Motala jsem se tam a hledala východ na ulici snad 40 minut. Nakonec jsem našla směrovku na správnou ulici, prošla stanicí Austin a došla ke Kowloon parku. Bylo pár minut před šestou a kolem ohrazeného bulváru se houfovalo již dost lidí. Hlavní průvod měl začít až v osm, ale již teď probíhal na trase program. Většinou se jednalo o školy, které měly své číslo. Zabrala jsem jedno z mála volných míst v první linii u zábradlí a už se od tamtud nehnula. A nehnula jsem se čtyři hodiny! Některá čísla hlavního programu byla pěkná. Průvod měl trvat necelé dvě hodiny. Když ale v deset stále nebyl konec, uvolnila jsem první linii a vydala se na metro do Mong Koku. Už jsem byla pěkně hladná a unavená. S sebou jsem měla nějaké pečivo, které jsem si koupila během blouděni, ale po cestě na hotel jsem se nechala zlákat malým ovocným bistrem, kde jsem si dala vyjikající mangovo- pomelové cosi se sagem a mixovaným ovocem.
Byl to pěkný, ale náročný den.
Žádné komentáře:
Okomentovat