Tak
i včera jsem dostala volno. Vzbuzena jsem byla dříve, než by se mi
líbilo. Před několika dny byl jeden z nikaragujských arcibiskupů zvolen
kardinálem a jeho první cesta mířila sem do Matagalpy, odkud pochází.
Takže včera těsně před šestou ráno jsem zažila budíček v podobě
technických zkoušek mikrofonů a hlasitosti muziky. Katedrála je hned za
rohem, tak jsem to měla z první ruky. Po snídani jsem vyrazila na autobus do San Ramon. Vesnice obklopená zelenými kopci s kávovníkovými políčky, je od Matagalpy vzdálená okolo desíti kilometrů. Vystoupila jsem u pěkného náměstíčka s altánkem a několika sochami znázorňujícími místní rolníky.
Prošla
se ulicemi a zamířila cestou za město. Žádnou mapu jsem u sebe neměla.
Cílem bylo se trochu projít po okolní krajině. Tak jsem zvolila cestu
stoupající kamsi do kopců. Výhledy byly pěkné. Po sobotním výstupu na
Cerro La Cruz mě trochu pobolívaly nohy. Přece jen těch čtrnáct dní bez
výletu bylo znát. Po hodině stoupání cestou kamsi mimo civilizaci jsem
to otočila zpět do San Ramonu. Slunce pralo a nechtěla jsem být celý den
na cestě. Zpět v San Ramonu jsem si všimla malé rozhledny na druhé straně vesnice. Rozhledna stojí na pozemku jednoho hotelu. Výstup na ni je možný, ale je třeba se zeptat. Takže se mi naskytl další zajímavý výhled na okolní krajinu.
Po
poledni jsem sedla na zpáteční autobus. V Matagalpě stále ještě
probíhalo setkání s kardinálem. Koupila jsem si nějaké pečivo k obědu a
zbytek odpoledne prolenošila v hamaku. Nějak mě ten víkend zmohl, hlavně
fyzicky. Teď mě čeká poslední týden v Matagalpě a pak mě již čeká poslední etapa mé cesty po střední Americe.
Žádné komentáře:
Okomentovat