Chvili jsem v Chom Tongu musela pockat, nez se objevili dalsi zajemci o tento vylet, protoze jinak by me to vyslo na 1300 bahtu. Nastesti se jedna Thajka se svym asi ctyrletym synem chystala stejnym smerem, tak jsme se dohodly, ze kazda zaplati 500 bahtu. Meli jsme to se slevou. Thajka nastesti umela trochu anglicky, ridic mluvil jen thajsky.
V deset hodin jsme se z Chom Tongu vydali do narodniho parku a o hodinu pozdeji jiz stali v nadmorske vysce 2565 metru nad morem. Teplota vzduchu klesla odhadem na nejakych deset stupnu (v Chom Thongu bylo okolo 25). Vrchol hory je zalesneny, takze o nejakem vyhledu do okoli nebyla rec, ale je tam zbudovanych nekolik kratouckych stezek, ktere jsou i poucne.
Jak jsem se presvedcila na vlastni kuzi, jiz v teto nadmorske vysce je ridsi vzduch, protoze vystoupat nekolik metru po priridnim schodisti mi dalo pekne zabrat. Musela jsem se zastavit a nabrat dech. To by se mi v nizine nestalo, aby mi kratka cesta do kopce dala tak zabrat.
Z vrcholu jsme pokracovali smerem zpet a zastavili se nejdrive u nedalekych dvou cedi, ktera byla na hore vybudovana nekdy zacatkem 90 let. Pak nam ridic zastavil u maleho trhu. Zde jsem si koupila susene ovoce (jeste jej musim vyzkouset) a zase jsem si hrala na paparazzi. Mistni lide jsou velmi vdecnymi objekty na fotografovani.
Posledni zastavkou byl vodopad Wachirathan. Nadherne misto.
O pul treti nas nas ridic vylozil opet v Chom Thong a ja i se svou spolucetujici jsme nasedly na autobus jedouci zpet do Chiang Mai.
Vylet to byl paradni z toho duvodu, ze me nikdo nehonil a nestanovoval dobu, po kterou na jednotlivem miste budeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat