Konecne
jsem na miste, kde to neni jen o buddhistickych chramech, ale o
soucasnejsi historii. Uz bylo nacase. Brzy rano jsem se z Ayutthaye
presunula mistnim autobusem do Suphanburi a odtud dalsim busem do
Kanchanaburi. Cesta trvala ctyri hodiny. Od autobusove stanice jsme se
pak nechala dodavkou zavezt pred Guesthouse Sugar Cane 1, ktery jsem si
nasla na internetu den predtim. Je to maly bungalov na brehu reky Kwai.
Za 300 bahtu na noc mam kraloskou postel, vlastni koupelnu s teplou
vodou a pekne prostredi kolem sebe. V mistni restauraci je levne jidlo a
za 20 bht mi i vyperou. Toho hodlam vyuzit hned zitra.
Hned po ubytovani a lehkem obede jsem se vydala objevovat mesto. Je
neuveritelne, jak ty thajske mapy zkresluji. Na mape to vypada jako mala
vesnice a pritom by se clovek pekne nachodil, nez by presel od jednoho
zajimaveho mista k druhemu. Po ceste jsem narazila na pujcovnu kol a
jelikoz bylo jiz odpoledne, dostala jsem jedno za 30 bht misto za 50
bahtu. A vylet zacal. Nejdrive jsem zamirila k tomu nejvetsimu lakadlu -
mostu pres reku Kwai. Lide se prochazeli po kolejisti vedoucim po moste
sem a tam, obcas uhlnuli na bok, aby pustili projizdejici turisticky
vlacek. Taky jsem se svezla. Za 20 bahtu me vlak prevezl na druhou
stranu a zpet. Jeden typek hral na jednom z pyliru mostu znamou pisnicku
z filmu Most pres reku Kwai. Melo to svou atmosferu. Pote, co jsem
dokoncila projizdku vlakem, jsem se take sla projit po kolejisti. Kdyz jsem se mostu a prilehlych kramku se sperky nabazila, vydala jsem se k valecnemu hrbitovu a pak zamirila i k druhemu valecnemu hrbitovu, ktery je situovan na druhem brehu reky za mestem. V dali se zvedalo pohori a na rece byla zakotvena spousta plovoucich domu. Je obdobi sucha a je videt, ze je v rece mene vody.
Po prohlidce druheho hrbitova jsem se rozjela zpet do mesta najit
valecne muzeum JEATH, ale nenasla jsem jej. Tak snad zitra, Misto toho
jsem se zamirila podivat k vlakovemu nadrazi. Bylo ctvrt na sest a
stankari se chystali na nocni trh, ktery zacne v sest. Jela jsem vratit
kolo s tim, ze se tam vecer pujdu podivat a treba se tam i najim.
Zitrejsi program je docela jasny. Jedu se s mistni cestovkou, ktera
pusobi v mem guesthousu, podivat k Erawanskym vodopadum, na zeleznici
smrti, Hellfire Pass a dalsi krasy v Erawanskem NP. Uz se na to tesim,
pry se u vodopadu muzu i vykoupat.
Žádné komentáře:
Okomentovat