Celodenní výlet po okolí Kanchanaburi - aneb za válečnou historií

Vcera jsem si u misti cestovni agentury Tois Tour koupila celodenni vylet k Erawanskym vodopadum a k mistum spojenym s vystavbou nechvalne zname zeleznice smrti, kterou chteli behem 2.svetove valky Japonci spojit Thajsko a Barmu.

Z puvodni ceny 890 bahtu jsem dostala 100 bahtu slevu a v osm rano vyrazila klimatizovanym minibusem s ostatanimi trinacti ucastniky zajezdu za dobrosruzstvim. Nejdrive nas cekaly prekrasne Erawanske vodopady schovane ve stejnojmennem narodnim parku vzdalenem hodinu cesty od Kanchanaburi. O pul desate jsme byli vypusteni do prirody s tim, ze nejpozdeji ve dvanact na nas ceka obed. Zdanlive jsem mela dostatek casu na prochazku po stezce a foceni vsech sedmi vodopadu kaskady. Stezka lesem byla dlouha asi kilometr a pul do kopce. Kdyz se pak fotograf u kazdeho vodopadu zastavi, aby udelal nejake pekne zabery nejen padajici vody, ale i sebe sama (pomoci osvedceneho stativu), najednou se ten cas strasne zkracuje.

V instrukcich, co si vzit s sebou byly i plavky, protoze se u vodopadu lze koupat. Neuveritelne cista modrounka voda k tomu doslova vybizela. Proto jsem nasadila tempo, abych zvladla dojit k tomu nejvyssimu vodopadu (v tom horku a vlhku ze me doslova lilo) a jeste se i smocit ve vode. V jedenact jsem dorazila az nahoru a s chuti se vysvlekla do plavek a vlezla do teplounke vody. Male rybky mi okamzite zacaly "masirovat" nohy. Jsou to jedny z tech, kterte se tu pouzivaji k "rybi masazi" v masaznich centrech. Proste strcite nohy do akvaria s rybami a ony vam ocisti chodidla. Dost to lechtalo. Bohuzel jsem nemela dostatek casu, abych si i zaplavava. Zase jsme se oblekla a vyrazila nazpet. Za pul hodiny jsem jiz sedela na parkovisti v restauraci a tesila se na obed, ktery jsme meli v cene.
Pote jsme vyrazili smer Hellfire pass, coz je usek, kde valecni vezni prosekavali skalu a budovali zeleznici. Zastavili jsme se v muzeu, kde nam byla predstavena historie a pak jsme se vydali po stezce k samotnemu Hellfire Pass. Nekde byly ponechany stare drevene prazce a pred prujezdem ve skale i jedna kolejnice.
Po hodine jsme vyrazili smer Zeleznice smrti a jeskyne Krasae, kde byli ponechani svemu osudu nemocni vezni. Mohla jsem videt ten znamy zeleznicni usek prilepeny ke skale nad rekou. Ve ctiri hodniny jsme nasedli na vlak a po tom ne zrovna najzachovalejsim useku se projeli. Takze jsem si vyzkousela i jizdu vlakem a navic na trati, ktera me nejvic zajimala. Vlak byl samozdrejme narvany turisty.
O ctyri zastavky dal jsme vysedli a minibus nas zavezl k mostu pres reku Kwai, ktery jsem jiz mohla obdivovat vcera. Nastesti. Asi by me hodne stvalo tech dvacet minut, kdyby to byla moje jedina moznost jej videt.

O pul seste jsem byla vylozena pred guesthousem a zamirila jsem si do stejne cestovky zaridit zitrejsi nocni autobus do Krabi. CK ma v nabidce i zprostredkovani VIP autobusu na jih, tak proc toho nevyuzit a nenechat se odvezt do Bangkoku a pak do Krabi. Zitra totiz konecne vyrazim k mori.
Ty dva tydny na severu a ve strednim Thajsku utekly jako voda a nyni me ceka more, plaze, priroda a snad i nejaky ten odpocinek. Alespon jeden den se chci jen tak valet na plazi.

Jo a vcera jsme na ten nocni trh nesla. Nechtelo se mi ve tme nekam plahocit. Trh jako trh. Mela jsem potrebu se poradne najist, tak jsem si v nedaleke restauraci bjednala veprovy steak s peprovou omackou a kranolky. Uz mi to mistni jidlo obcas leze krkem a potrebuju obmenu. Tak jsem si nedavno v Ayutthaye zasla do italsky zamarene restaurace a dala si vynikajici spagety s garnaty v rose omacce. Fakt mnamka. No a vcerejsi vecer jsem zakoncila dalsi skvelou thajskou masazi. Priste zkusim masaz nohou.