Ze ctvrtka na patek me cekal nocni prejezd na jih do regionu Krabi,
ktery je znamy svymi krasovymi kopci vystupujicimi z more. Mimo jine sem
spada i souostrovi Phi Phi, ktere proslavil film s Leonardem Di Capriem
"Plaz". Tam se taky hodlam podivat, ted jsem ale v turistickem mestecku
Ao Nang, ktere lezi nejakych 13 km zapadne od mesta Krabi. 
K tomu presunu "VIP" autobusem: v Kanchanaburi jsem si u stejne
cestovky, se kterou jsem se byla podivat k Erawanskym vodopadum a na
Zeleznici smrti, zaplatila VIP bus z Bangkoku do Krabi. Odpoledne me s
ostatnimi cestovateli prevezli z Kanchanaburi na Khaosan Rd. v Bangkoku.
Dve hodiny jsem se venovala shoppingu a v sest jsem s ostanimi zajemci o
autobusovou dopravu na jih byla vyzvednuta a zavedena k vypadovce, kde
nas nabral autobus. V podstate ten samy typ autobusu, jako tehdy behem
me cesty do Chiang Mai. Jelikoz jsem vedela, ze pravdepodobne dojde
ke "kontrole" batohu ulozeneho v zavazadlovem prostoru, vzala jsem si
vsechny penize, kartu a pas k sobe do autobusu. Behem jizdy jsem si svou
penezenku zavesila na krk pod mikinu. Jeste ze jsem tak udelala. Ti
parchanti (nazvala bych je jeste hur, ale nechci tu byt vulgarni) mi
behem spanku vzali z pod nohou i muj maly batuzek. Kratce na to jsem se
zbudila a kdyz jsem zjistila, ze je batoh pryc, sla jsem slusne pozadat
toho parchanta za volantem, jestli by mi nemohl rozsvitit svetlo, ze
nemuzu najit batoh. Asi po minute to udelal, rozsvitil svetlo u zachodu.
To mi nepomohlo, tak jsem jej znovu slusne pozadala, jestli by
rozsvitil svetlo u sedadla. Batoh jsem pak nasla ulozeny v dolnim patre u
zachodu. Predtim jsem se tam byla podivat a nebyl tam. Uvnitr jsem mela
vse pekne srovnane i mapu a zapisnik, ktere jsem predtim mela jinak
polozene. Nic mi nechybelo. Ti parchanti jsou totiz po penezich a
kartach. Fotak a jine veci je nastesti nezajimaji. 
Reknu vam, ze v tu chvili mate sto chuti se zbalit a z teto zeme
falesnych usmevu odjet zpet do Evropy. Thajsko je vykreslovano v
pozitivnim smylu (ano, priroda je krasna a stara architektura taky), ale
ve skutecnosti to tu pro turisty neni tak ruzove. Do Ao Nang jsem se dostala pred polednem, pote, co nas dvakrat presouvali z jednoho minibusu do druheho. Toto bylo naposledy, kdy jsem si od nejake mistni cestovky nechala zajistit nejaky nocni prejezd "VIP"busem. Ten posledni absolvuji se statni autobusovou dopravou. Ta se mi zatim osvedcila.
Jinak k Ao Nang: Ubytovala jsem se v malem prijemnem bungalovu "Ao Nang Friendly Bungalow" mimo hlavni silnici. Alespon se v noci vyspim, protoze to tu vypada, ze v noci tu bude rusno. Ubytovani za 600 bahtu na noc jsem si zamluvila par dni dopredu pres internet.
Bungalov s velkou posteli a teplou vodou je ze dreva a stylovy. Kousek od nej se zdviha jedna z krasovych hor.
Po sprse jsem se vydala objevovat okoli. Obchody a restaurace. Cenove tak dvakrat drazsi nez na severu. Dosla jsem na druhou plaz a chvili se vyvalila na slunce. More tu ale neni tak pruzracne ciste jako na pohledech. To me zklamalo. Zastesklo se mi po tom krasnem mori na Mallorce. Navic voda byla tepla jak chca...y (tedy kafe;-)) a vubec neosvezila.
Za chvili se prihnal kratky tropicky lijak a z plaze me vyhnal. Vydala
jsem se zpet, obevovat tajna zakouti prvni (a blizsi) plaze. Na jejim
konci u hory je stezka a po ni se prohanely opice. Myslim, ze to jsou
makakove. Po stezce lide normalne chodili a tak jsem se odvazila a
vydala se po ni take mijejic opice (nastesti byly v klidu).Stezka me dovedla podel hory do male zatoky s plazi a hotelem. Pomalu se mi v Ao Nang zacinalo libit. Prece jen byla moje nalada poznamenanan tim nocnim prejezdem. Pockala jsem si tam na zapad slunce a tesila se na dalsi dny na jihu.
Zitra se hodlam vydat clunem s dlouhou pridi na nedaleky mys Railay, ktery pry patri k tem nejkrasnejsim v Thajsku. Tak uvidime.
Žádné komentáře:
Okomentovat