Rano jsem se vzbudila a nastesti se ta predpoved pocasi nemylila.
Svitilo slunce. Tak jsem si v recepci koupila listek na lancha colectivo
(clun, vozici lidi) do Livingstonu. Cena je v soucastnosti 200 Q za
zpatecni jizdu. Jednosmerna stoji 125 Q. Pritom plavba do Livingstonu
trva 2.5 hodiny a dela se nekolik poznavacioch zastavek (Castillo de San
Felipe, Isla Pajaros, zatoka mangrovniku, termalni vridlo) a nazpet
hodinu bez zastavovani.
V 9:30 jsem byla vyzvednuta a vyrazili jsme nabrat dalsi lidi k molu na druhem brehu a k dvema hotelum. Pak jsme zajeli k pevnosti San Felipe a znovu zamirili k molu a pak jeste nabrat palivo. Nez jsme se konecne vydali na cestu, ubehla hodina.
Obepluli jsme ostrov ptaku. Na stromech si hoveli kormorani a leguani.
U zatoky mangrovniku jiz na nas cekaly tri mayske divky v barkach plnych suvenyru. Bohuzel z nas nic nedostaly. Misto je ale pekne. Reka se dostava do kanonu a na hladine kvetou lekniny.
Zastavka u termalniho vridla byla dvacetiminutova. Oproti tomu termalnimu vodopadu ze vcerejska me to ale netahlo ke koupani. Navic se tam vylodily dalsi tri cluny. Horka voda tu vyvera z brehu a misi se s chaldnejsi vodou reky. Ve vzduchu je citit sirnaty zapach.
Vetsina z nas si koupila kokosovy orech s osvezujici kokosovou vodou a pak jsme se jiz vydali do Livingstonu.
Livingston je malym pristavem na brezich Karibiku u usti reky Rio Dulce a typicka je zde kultura Garifuna. Garifunove jsou potomci africkych, karibskych otroku a ziji na karibskem pobrezi Belize, Guatemaly, Hondurasu a Nicaraguy.
Opet jsem se jakoby ocitla v Belize, ktere je odtud opravdu kousek. Okamzite se k nasemu clunu sebehlo nekolik cernych Garifunu a zacali nabizet ubytovani. Vsechny jsem odmitla a vydala se na prohlidku maleho mestecka, ktere se snazi vypadat pohodove, ale nekteri obcane moc v pohode nejsou. Hlavne ti viditelne zdrogovani cernosi pokrikujici na turisty. Tech tu ale nastesti nebylo moc.
Chtela jsem vyzouset mistni typickou specialitu tapado- polevku z morskych plodu a kokosu. V hostalu v Rio Dulce ji nabizeli za 160 Q, tady jsem ji v jednom bistru objevila za 70 Q. Tak jsem si porucila tapado regular. V nabidce bylo jeste o dvacet quetzalu drazsi tapado super. Jeste stesti, ze jsem si dala to normalni. I tak jsem dostala obri talir s polevkou, ve ktere plavala varena ryba, krab, nekolik garnatu a musle. A samozrejme moje neoblibena bylina cilantro, kterou jsem se snazila vyndat. K tomu tam byly nakrajene banany, cibule. Chtove to nebylo spatne, jen s tema morskyma potvorama byla trochu prace.
Jeste jsem si chtela koupit kokosovy chleba,a le pekarna byla zavrena.
O pul treti byl odjezd zpet do Rio Dulce. Opet plne nalozeni jsme vyrazili na zpet. Vysedla jsem v hostalu a jeste se vydala pres most do vesnice pro nejake suroviny na veceri. Tentokrat jsem nechtela veceret v restauraci.
V 9:30 jsem byla vyzvednuta a vyrazili jsme nabrat dalsi lidi k molu na druhem brehu a k dvema hotelum. Pak jsme zajeli k pevnosti San Felipe a znovu zamirili k molu a pak jeste nabrat palivo. Nez jsme se konecne vydali na cestu, ubehla hodina.
Obepluli jsme ostrov ptaku. Na stromech si hoveli kormorani a leguani.
U zatoky mangrovniku jiz na nas cekaly tri mayske divky v barkach plnych suvenyru. Bohuzel z nas nic nedostaly. Misto je ale pekne. Reka se dostava do kanonu a na hladine kvetou lekniny.
Zastavka u termalniho vridla byla dvacetiminutova. Oproti tomu termalnimu vodopadu ze vcerejska me to ale netahlo ke koupani. Navic se tam vylodily dalsi tri cluny. Horka voda tu vyvera z brehu a misi se s chaldnejsi vodou reky. Ve vzduchu je citit sirnaty zapach.
Vetsina z nas si koupila kokosovy orech s osvezujici kokosovou vodou a pak jsme se jiz vydali do Livingstonu.
Livingston je malym pristavem na brezich Karibiku u usti reky Rio Dulce a typicka je zde kultura Garifuna. Garifunove jsou potomci africkych, karibskych otroku a ziji na karibskem pobrezi Belize, Guatemaly, Hondurasu a Nicaraguy.
Opet jsem se jakoby ocitla v Belize, ktere je odtud opravdu kousek. Okamzite se k nasemu clunu sebehlo nekolik cernych Garifunu a zacali nabizet ubytovani. Vsechny jsem odmitla a vydala se na prohlidku maleho mestecka, ktere se snazi vypadat pohodove, ale nekteri obcane moc v pohode nejsou. Hlavne ti viditelne zdrogovani cernosi pokrikujici na turisty. Tech tu ale nastesti nebylo moc.
Chtela jsem vyzouset mistni typickou specialitu tapado- polevku z morskych plodu a kokosu. V hostalu v Rio Dulce ji nabizeli za 160 Q, tady jsem ji v jednom bistru objevila za 70 Q. Tak jsem si porucila tapado regular. V nabidce bylo jeste o dvacet quetzalu drazsi tapado super. Jeste stesti, ze jsem si dala to normalni. I tak jsem dostala obri talir s polevkou, ve ktere plavala varena ryba, krab, nekolik garnatu a musle. A samozrejme moje neoblibena bylina cilantro, kterou jsem se snazila vyndat. K tomu tam byly nakrajene banany, cibule. Chtove to nebylo spatne, jen s tema morskyma potvorama byla trochu prace.
Jeste jsem si chtela koupit kokosovy chleba,a le pekarna byla zavrena.
O pul treti byl odjezd zpet do Rio Dulce. Opet plne nalozeni jsme vyrazili na zpet. Vysedla jsem v hostalu a jeste se vydala pres most do vesnice pro nejake suroviny na veceri. Tentokrat jsem nechtela veceret v restauraci.
Termální lázně |
Livingston |
Veselý a opilý (nebo sjetý) Garifuna |
Tapado |
Žádné komentáře:
Okomentovat