Trh v Chichicastenango

Tak po vcerejsim celodennim lenoseni (pokud nepocitam velmi brzke vstavani a vystup na Indianuv Nos) me dnes cekal vylet do Chichicastenango, kde se kazdy ctvrteka sobotu kona velky trh. Maysti trhovci z sireho okoli se sjedou do tohoto mestecka a snazi sae prodat co nejvice prevazne svych vyrobku. Samozrejme, ze se tu najdou i cinske smejdy, ale ty lze poznat.
Takze jsem v 7:30 pockala na odvoz shuttle busem. Bylo nas vyletniku dost a rozlozit jsme se museli do dvou mikrobusu. Cana za zpatecni jizdenku bezpecnym dopravnim prostredkem byla skvelych 50 Q. Jedine, co na vyletech do okoli nemam moc rada, jsou ty prikre serpentiny, ktere se museji vzdycky prekonavat. Ridici jsou tu fakt machri, jak se umi vyhybat.

Cesta do Chichi (jak se mestu zkracene rika) trvala dve hodiny. Kratce po desate jsme vysedli prakticky u trhu a dostali rozprch. Odjezd byl stanoven na pul druhou. Relativne dost casu na prohlidku a nakupy uteklo jako voda. Vcera me varovali, ze tu budou vsichni prodejci strasne otravovat a prosit, at si neco koupim, ale zas tak strasne to nebylo. Stacilo slusne odmitnout a jit dal. A ani ceny moc nenadsazovali. Samozrejme, ze vsechny ceny jsem vzdy jeste usmlouvala na nizsi castku. Opravdovy raj pro ty, co chteji koupit nejaky pekny suvenyr.
Krome textilu a drobnych predmetu se dalo na trhu nakoupit i haraburdi, nebo treba drubez. Prodejkyne drzely dve slepice pod pazi a vyvolavaly cenu. Dokonce byly v nabidce i barevna kuratka. Chudaci se museli tisnit v jedne krabici.

Na chodech kostela Santo Tomas zase sedely prodejkyne kvetin a jeden mistni saman tam pripravoval maly oltarek. Kostel neslouzi jen katolikum, ale i tradicnim mayskym obradum. Bohuzel se vevnitr nemohlo fotit. Byly by ot zajimave fotky vyzdoby. Melo to svou atmosferu.
Poobedvala jsem vne trhu v sekci "domaci kuchyne". Krome smazenych kurat tu nabizeli i tortilly a jine pochoutky. Ja jsem se nechala zlakat smazenou rybou s ryzi a k tomu si dala mistni teply napoj z kukurice nazyvany Atol. Chvili jsem pohovorila s obedvajici mayskou zenou, ktera byla velmi sympaticka. Ostatne lide tu byli pratelsti. Stejne jako v San Pedru. Jaka je skoda, ze takove to neni vsude v Guatemale a ze se cas od casu dozvidame, v kterem autobuse se kradlo, ze nekde nekoho prepadli...Nastesti je San Pedro klidnou oazou, kde je mozne se hodit do klidu a relaxovat bez toho, aby se nekdo bal. Okoli Atitlanu ale nema dobrou povest a mrzi me, ze se nemuzu jit jen tak projit treba kolem kavovych plantazi, tak jak jsem to delala v Kolumbii. Hrozba, ze by me nekdo na opustenych horskych cestach prepadl, je realna. To, byt neustale ve strehu mi docela vadi.
Na dnesnim trhu jsem dodrzovala zakladni pravidlo - batoh vepredu a pripadni chmataci nemeli sanci :-) Radeji jsem si vzala i maly fotak misto zrcadlovky. I kvuli snadnejsi manipulaci.
Byl to fajn den a kdybych pred sebou nemela jeste kus cesty a plny batoh, urcite bych se v nakupovani vyradila vic. Vazne moc pekne veci. Navsteva trhu stala za to.