Přejezd do Cameron Highlands a trek v dešti

 Vcera jsem si koupila jizdenku na osmou ranni do Tanah Rata nachaziejici sev horske oblasti cajovych plantazi Cameron Highlands. Ty se nachazeji od Ipoh okolo 160 km ve vysce nad 1300 metru. To znamena,ze se konecne nebudu pect.
Na internetu jsem se docetla, ze jizda autobusem klikatymi horskymi serpentinami muze privodit nevolnost. Kdyz jsem pak pred sebou v sitce uvidela cerny pytlik,vybavila se mi ta hrozna cesta horami z Honda do Manizales v Kolumbii, kterou bych uz nechtela opakovat. Doufala jsem,ze me neceka neco podobneho.
Na autobusove nadrazi me rano odvezl Mr. Raja (kdyz uz se nabidl, tak jsem toho vyuzila). Autobus spolecnosti Perak Ekspres mel opet pohodlna sedadla. Projeli jsme kolem vsech tech cementaren a zacali stoupat do hor. A silnice se zacala klikatit.Provoz nastesti nebyl nijak husty,takze jsme do cile dojeli tesne pred desatou. Po ceste jsme mijeli farmy s jahodami a kvetinami. Krome caje jsou tu prave jahody vyhlasenou pochoutkou a ve vetsine farem si kazdy muze nasbirat tolik, kolik chce a pak to zaplati. To me ceka zitra,stejne jako navsteva cajove farmy mistni malajske znacky BOH.

 Po prijezdu ( ke konci mi zacinalo byt trochu divne od zaludku z tech neustalych zatacek) jsem sla najit hotel Cameronian Inn,kde jsem si zamluvila jednoluzkovy pokoj. Najit jej nebyl problem. Tanah Rata neni velka a vsude jsou smerovky. Vesnice zije predevsim z turismu a je udrzovana. Najit zde lze nekolik agentur zajistujicich ruzna tour, cinske a indicke restaurace a hotely.
Dostala jsem maly pokojik za 30 RM na noc. Wi-fi maji, internetova kavarna je kousek odtud.Snidane je levna a vybrat si muzu z nekolika jidel.
Ubytovala jsem se a sla zkusit stesti v nektere z agentur,ktere maji v nabidce i rafting. Jenze jsem jedinou zajemkyni,takze asi nic. V jine agenture mi rekli, ze se jezdi z Ipohu a ze bych se musela dopravit tam. organizace je tu tedy jeste v plenkach.

V Ipoh jsem nenasla jedinou agenturu, ktera by byla o vikendu otevrena. Takze se asi behem teto cesty budu muset obejit bez teto zabavy.
Na radu majitele hotelu jsem se vydala na prochazku po stezce cislo 10,ktera obiha dzungli Tanah Rata a pry mi zabere okolo 2 hodin. Bylo poledne,takze jsem mela dostatek casu. Obcas sice spadla nejaka ta destova kapka, ale to nevadilo. Tezka stoupa na vrchol Gunung  Jasar (1670 m),odkud se mi mel naskytnout pekny pohled na Tanah Rata. Vydala jsem se za vesnici, prosla kolem apartmanu Oly, prosla nadhernou zahradou Jens Camelia Garden se spoustou kvetin a zacala stoupat po uzce stezce lesem.

 Obcas jsem musela podlezt spadly strom, preskakovala jsem koreny stromu. A stoupala. V posledni fazi vystupu jsem jiz pekne funela.K tomu zacalo drobne prset. Kdyz jsem dosla tesne pod vrchol, ktery neni zalesneny,prselo docela vydatne. Povlak proti desti na batoh jsem mela, plastenku si nevzala. Zato jsem mela destnik. Takze jsem vytahla svuj ruzovy destnik a vystoupala na vrchol. Vyhled kazila mlha. Pokracovala jsem stezkou dal. Za sebou jsem mela neco pres 2.7 km a pred sebou jen kousek zpet do civilizace. Jenze lilo a mokre listi kolem cesty mi macelo kalhoty. K trafo stanici jsem dosla po dalsi ctvrhodine prodirani se dzungli. Z kalhot jsem mohla jiz zdimat vodu. Nasledovala cesta po silnici zpet do Tanah Rata.teoreticky mela byt dlouha 3.9 km, ale za 40 minut jsem byla zpet v centru.
Neodolala jsem a koupila si na pokoj kousek cokoladoveho dortu a sla si dat horkou sprchu. Boty mokre. Doufam, ze do zitrka trochu uschnou, jinak budu asi pochodovat v sandalech.
Teplota tady se behem dne pohybuje okolo 20 stupnu. Neni zima, pokud neprsi. V noci bude asi chladneji.

 Zitra se chzstam mistnim autobusem z Brichang, odkud pak dojdu pesky k BOH farme s cajem, urcite budu chtitn navstivit i dalsi farmy v okoli. A ve stredu si asi zaplatim nejakou tour. To jeste zalezi na tom,co zitra uvidim.
No,pekne me ta dnesni "prochazka"dzungli v desti zmohla.Vzduch je tu opravdu cerstvy.