Den v ulicích KL: Petronas Twin Towers, Kampong Bharu, Jadi Batek Galery

 Na dnesek jsem se tesila, hlavne kvuli tomu, ze me cekala navsteva symbolu mesta a snad i cele Malajsie - Petronas Twin Towers. Veze byly otevreny v roce 1998 a v te dobe byly svou vyskou 452 metru nejvyssi budovou sveta. Brzy je ale prekonaly jine stavby a dnes jsou na 5. miste.
Jelikoz je pocet vstupenek na vyhlidku omezeny (lze si je zabookovat i online), je dobre se dostavit jeste pred otevrenim atrakce a vystat si frontu na listky. Listky se zacinaji prodavat v 8:30 a prvni prohlidka je v 9 hodin. Otevreno je od utery do nedele od 9 do 21 hodin. Prohlidka trva 45 minut a je to vse presne rizeno.

 Noc byla klidna a vvzbudila jsem se po seste. Snidani v hostalu podavaji od sedmi. Jiz pred sedmou jsem si mohla strcit chleba do toustovace a dat si caj. Klasicka (ne)chutna zapadni snidane. Hned po sedme jsem vyrazila na LRT a jiz vybavena znalosti, jak to tu funguje s jizdenkami na metro, jsem bez problemu dojela na stanici KLCC, kde jsem vysedla primo u vezi. Zamirila jsem dovnitr zjistit situaci a misto, kde se vstupenky prodavaji. Byla jsem nasmerovana do nizsiho patra, kde jiz par lidi cekalo. Tak jsem sedla do fronty a nehnula jsem se celych 40 minut do otevreni pokladny. Byla jsem devata v rade. Pak to slo rychle. Prohlidka na devet jiz byla plna, tak jsem se nahlasila na 9:30. U turniketu je treba byt ctvrt hodiny dopredu kvuli bezpecnostni prohlidce a kratke interaktivni instruktazi co je a neni dovoleno.
Nejdrive jsme vyjeli do 41.patra, kde se nachazi most spojujici obe veze. Tam jsme meli vyhrazenych 10 minut. Pak jsme zamirili vytahem do 83. patra, presedli do dalsiho vytahu a dojeli do 86.patra. Odtamtud se naskytl opravdu nadherny vyhled na mesto a druhou vez. V sale bylo nekolik maket vezi. Tady jsme mohli stravit  20 minut. Pak jsme chvili pobyli v 83. patre a prohlidka byla u konce. Dole na nas cekali nahaneci s klasickymi predrazenymi pamatecnimi fotkami kazdeho z nas. Trochu kyc. 100 ringgitu bych za to nedala.

Prosla jsem se parkem pod vezemi a zamirila na metro do Kampong Bharu. Je to stara ctvrt s typickymi malajskymi domy. Tedy s temi, ktere zbyly. Krome domu je tam i nekolik stanku s jidlem a sladkostmi. Samozrejme, ze jsem neodolala.  U jednoho stanku bylo plno jakychsi sladkosti a postarsi irsky turista se vyptaval na vsechny a pak si nejake porucil. Taky jsem si dva kousky vzala a pak jsme se u jejich pojidani bavili o cestovani. Hlavni ingredienci je tu puding, ryze a kokos. Nebylo to spatne.
Prosla jsem se ctvrti a zamirila metrem k namesti Merdeka, kde jsem byla jiz vcera. Chtela jsem navstivit nejstaris mesitu Masjid Jamek, ale byla zrovna pauza na modleni, tak jsem se presunula do Muzea textilu u namesti, ktere je zdarma. Ukazuje techniky vyroby latek a jednotlive odevy malajskych etnik. Docela zajimave.
Kdyz jsem muzeum opoustela, lilo jako z konve. Tak jsem sedla an schod pred muzeem a pockala, az se bourka prezene.
Zamirila jsem do mestske galerie, kde jsem se za poplatek 5 ringgitu dozvedela neco o historii mesta a take u obrovskeho planu mesta mohla videt plany pro rok 2020. To by v Kuala Lumpur mela vyrust 600 metrova vez. V obchode se suvenyry jsem pak mohla tu vstupenku uplatnit jako slevu na nakup v hodnote onech 5 RM.
Pak jsem konecne zamirila do mesity. V batohu jsem mela satek a dlouhy rukav. Pro ty, kteri nebyli vhodne obleceni meli k zapujceni jakousi fialovou kapi. Me vpustili. Stejne se nemohlo dovnitr. Jen zvenci. Dovnitr meli pristup jen verici.

 Po prohlidce jsem nasedla na metro a nechala se dovezt na stanici Imri. Chtela jsem se podivat do galerie Jadi Batek, kde vyrabeji batik a taky si neco vytvorit. Obloha se opet zatahovala a sotva jsem dosla do galerie, rozprselo se. Ale ze lilo! Ja jsem na dve hodiny zapomnela, co se kolem me deje a tvorila jsem si vlastni motiv na tricko. Za 60RM. Zitra si svuj vytvor musim prijit vyzvednout.
Na zpatecni ceste jsem se jaksi zamotala v ulicich. Na mnohych nekolikaproudych silnicich tu nefunguji semafory a prejit silnici je nekdy o zivot. Fakt chaoz. Nakonec jsem nasla opet stanici jednokolejky. Jenze bylo po seste a tedy spicka, takze jsem nechala dvakrat vlak odjet, nez jsem se do nej konecne natlacila.

 Dojela jsem na KL Sentral a omrkla situaci. Zitra odtamtud budu vyrazet na puldenni vylet do FRIM (Vyzkumna lesni instituce).
Opet nasednout na metro a o stanici dal uz jsem vedela, kde jsem. Zasla jsem si do Central market na veceri a pak jiz na hostal. Opet se rozprselo.
Na rozdil od Singapuru na prohlidku zajimavosti v KL staci den, nebo dva. Nasledujici dny pro me bude KL jen zakladnou pro vylety do okoli.