Valldemossa: Po stopách spisovatelky George Sandové a hudebního skladatele Fryderika Chopina

Na přelomu let 1838/39 zavítala na Mallorku francouzská romantická spisovatelka George Sandová, která proslula tím, že se oblékala jako muži, kouřila dýmku a na tehdejší dobu měla spoustu milenců z uměleckých kruhů. Jedním z jejích dlouhodobých milenců byl hudební virtuóz polského původu Fryderyk Chopin. S ním a se svými dvěma dětmi Sandová strávila čtyři zimní měsíce na Mallorce. Nejprve trávili čas v Palmě a poté se přesunuli do Valldemossy, kde Chopin zkomponoval několik skladeb. George Sandovou tento pobyt inspiroval k napsání románu "Zima na Mallorce", který vyšel v roce 1841. I když se Sandová v románu o místních obyvatelích nevyjadřuje zrovna v superlativech a popisuje je jako chladné, nepřívětivé lidi, stal se tento román na Mallorce populární coby turistický suvenýr a hlavně ve Valldemosse si jej lze koupit v několika jazycích.

Knihu jsem měla v ruce již před lety, ale až teprve tuto zimu jsem ji přelouskala. A tím, jak jsem se dozvěděla několik zajímavých postřehů a detailů z pobytu Sandové ve Valldemosse, chtěla jsem opět stanout v cele bývalého kartusiánského kláštěra, kde Sandová s Chopinem trávili onu zimu. Před deseti lety jsem zde byla poprvé, ale jelikož jsem o obou věděla jen holá fakta, nezapůsobilo to na mě tak, jako když teď třeba vím, jak komplikované bylo nechat dovézt Chopinovo piano na Mallorcu a do Valldemossy a nebo, že museli ukrývat jídlo a cenné věci před nenechavou pokojskou.
Takže jsem jednoho slunečného prosincového dne nasedla na autobus směr Palma, kde jsem přesedla na linku do Valldemossy. Před oněmi 180 lety trvalo dostat se do horské vesničky zkoro celý den a kočár musel překonávat nerovný skalnatý povrch.

Dnes do Valldemossy vede docela úzká silnice a v letních měsících se sem denně ženou stovky, ne-li tisíce, turistů, které láká nejen onen kartusiánský klášter, který byl útočištěm obou milenců, ale i procházka malebnými uličkami plnými květináčů zavěšených na kamenných fasádách domů a také rodný dům nejstarší a nejvýznamnší mallorské světice - Santa Cataliny Tomás.
Po půl desáté ráno jsem vysedla na zastávce. A se mnou jen pár dalších lidí. Všude byl klid. Kavárny kolem hlavní silnice sice byly otevřené, ale u stolků na terase nikdo neseděl. Žádné davy turistů a takový ten hluk spojený s místy, kde je přelidněno. Tak jak to zde bývá běžné v letních měsících. Valldemossa je totiž jedním z těch turisticky nejnavštěvovanějších míst na Mallorce a v létě se zde nedá prakticky hnout. V zimě je to ale jiné kafe.
V turistických informacích jsem vyfasovala jednoduchou mapku s popisem jednotlivých zajímavých míst. Naproti přes silnici u kulturního centra Costa Nord, které pomohl založit herec Michael Douglas (někde v vesnici vlastní dům, který se prý ale pokouší prodat), jsem se zastavila u staré tradiční studny. Kulturní centrum je věnováno osobnosti habsburského arcivévody Ludvíku Salvadorovi (tady známému jako Archiduque Lluis Salvador), který nejen, že v 19. století geograficky zmapoval Baleáry a další středozemní regiony, ale usadil se v okolí Valldemossy a vybudoval i několik cest vedoucích po okolí. Arcivévoda je zde jednou z vážených osobností a po něm je pojmenována jedna stezka vedoucí z Valldemossy směrem na Deiá, kterou sám nechal vybudovat.
Vydala jsem se do zahrad vedle kláštera, kde měl původně vzniknout hřbitov. Z plánů ale sešlo a nyní je to taková malá oáza klidu.

Na několika místech jsou umístěné bysty významných osobností. Je zde třeba bysta arcivévody a také Fryderika Chopina. Na bystu George Sandové jsem nenarazila. Její osobnost tu ve skutečnosti je spíše trpěna, než nějak uctívána. Vzhledem k jejímu nelichotivému popisu Mallorquinců se nelze divit, že je upřednostňován Chopin. I když na podzim 2018 byla objevena stránka jejího rukopisu,která se ale do románu Zima na Mallorce nedostala a ve které je vůči zdejším lidem opravdu nevybíravá, a tento rukopis byl nakonec vydražen za neuvěřitelných 24 tisíc euro.
Vstupenku do areálu kláštera jsem si koupila den předem přes internet. Při nákupu online je zde 10% sleva. Dostala jsem pásku na ruku a byla vpuštěna do interiéru klášterního kostela. A nikdo vevnitř nebyl. Bylo to hlavně tím, že bylo ještě relativně brzy, ale také díky tomu, že jsem se sem vydala v zimě. Na stropě jsou nádherné fresky. Ty mě zaujaly nejvíce. Z kostela jsem prošla do chodby kláštera. Původně patřil pozemek, na kterém klášter stojí k areálu nedalekého královského paláce, který zde na počátku 14.století nechal postavit král Jaune II. pro svého syna Sancha I., který trpěl na astma a pobyt v horách mu měl pomoci. V roce 1399 byl pozemek předán kartusiánským mnichům, kteří zde postavili klášter a žili zde 400 let. Poté přešel klášter do soukromých rukou. V té době sloužil jako ubytovna. Kromě Sandové a Chopina v areálu pobýval třeba nikaragujský básník a spisovatel Rubén Darío, jemuž je věnována jedna místnost v sousedním královském paláci.

Po kartusiánských mniších zde zůstala nejstarší a také nejzachovalejší apotéka na Mallorce. V malé místnosti jsou desítky nádob a lahviček se zbytky tehdejších léků. V klášteře nechybí ani knihovna s množstvím náboženských svazků a i jiných knih.
Místo oken vedoucích do vnitřního dvora jsou otvory vyplněné mříží z bambusových šlahounů. Působí to trochu omšele, i kdy určitým způsobem to má své kouzlo.
V jedné z místností je umístěné muzeum věnováno habsburskému arcivévodovi. Je zde vystaveno více jak 50 jeho děl (tuším, že napsal na 60 knih), jeho fotografie z cest a jiné předměty. Za muzeem je i obrazová galerie. 

Vstup do cely č.4, ve které v 19. století pobýval Chopin se Sandovou není v ceně vstupenky do kláštera. Je třeba zaplatit další 4 €, což mi přijde dost "vyčůrané", protože snad všichni touží navštívit právě tuto celu. Osobnosti Chopina je věnováno dost prosturu. Již v sousední cele je jedna expozice týkající se jeho děl a také jsou zde některé jeho osobní předměty, jako třeba housle, vestička a nebo pramen vlasů a hřeben.
V oné cele č.4 jsou na stěnách nejen některé jeho další skladby a hraje hudba, kterou složil, stojí zde i jeho bysta a také ono slavné piano Pleyel.

Prohlédla jsem si korespondenci a rukopisy Sandové. Ve vedlejším pokoji je třeba obrázek, který namaloval spisovatelčin syn Maurice Sand. Je zde několik osobních předmětů Sandové a hlavně onen román. Součástí cely je i rozlehlá terasa plná zeleně a květin. Z ní je nádherný výhled na jih.
Po procházce areálem kláštera jsem se prošla sousedním královským palácem a pak již zamířila do ulic směrem ke kostelu sv. Bartoloměje. Právě hned v postranní uličce Calle Rectoria pod kostelem se nachází rodný dům mallorské světice Cataliny Tomás, která se zde narodila v roce 1531 a již během svého života prý vykonala několik zázraků. Nyní se zde nachází malá kaplička. Světice je ve vesnici velmi uctívaná a u každého vchodu do domu je umístěna barevná kachlička s vyobrazemím Cataliny Tomás a modlitbou. Ulice Calle Rectoria je tou nejhezčí uličkou Valldemossy. Zde je těch květináčů s rostlinami a bramboříky umístěno nejvíce.

Předtím, než jsem se po poledni vydala na autobus, zašla jsem si ještě do vyhlášené kavárničky Can Molinas na kávu a tradiční bochánek "coca de patata".
Byla to příjemná zimní procházka Valldemossou bez zbytečného přelidnění.

Video je zde: https://youtu.be/LssmXIGKq7w