Tři dny na Menorce - Cap de Favaritx, Sa Mesquida, pevnost de la Mola, Cala en Porter

Druhý den - středa 20.září 

Vzbudili jsme se o půl osmé a na snídani si zašli do naší restaurace v hostelu. Bylo trochu pod mrakem, ale pršet nemělo. Atmosféra ve Fornells je velmi poklidná po ránu. U mola vyrostl malý trh. Stánkaři nabízeli hlavně oblečení a ruční výrobky. Z mola je moc pěkný pohled na přístav. Směrem na jih je vidět nejvyšší menorská hora Monte Toro. Tu máme v plánu "zdolat" další den během návratu do Ciutadelly.
Na dnešní den jsem naplánovala projížďku ostrovem směrem na jihovýchod na Mahon. První zastávkou byl maják na mysu Cap de Favaritx. Po desáté jsme vyrazili po silnici ME-7 směrem na Mahon a po zhruba 10 km odbočili nalevo směrem na pobřeží. Hned jsme se octli v chráněném přírodním parku s’Albufera des Grau. Úzká silnice nás dovedla až k bráně, na které bylo napsáno "soukromý pozemek". Kromě nás zde zastavilo několik dalších aut. Některá se otáčela, některá projela bránou a pokračovala dál. Vedle brány vede cesta kamsi do přírody, ale cedulka upozorňuje, že je to vojenská oblast a je tam vstup zakázán. Podél silnice vedoucí na soukromý pozemek byly značky omezující rychlost. Nakonec jsme si logicky vyvodili, že kdyby se tam nesmělo, byl by tam zákaz vjezdu a nebyly by tam značky pro auta. Jeli jsme tedy dál a za chvíli se před námi bjevilo panorama s majákem. A také parkoviště. Nechali jsme tedy auto na parkovišti a s plnou polní se vydali na prohlídku areálu. Nakonec jsme zde strávili focením a procházením se snad tři hodiny.
Maják Faro de Favaritx byl postaven v roce 1922. Stojí jakoby na konci světa. Tak nám to tu alespoň připadalo. Zvrásněná krajina plná černých břidlicových skal mezi nimiž rostou nevysoké keře připomíná trochu měsíční krajinu.
Podél cesty je malé jezírko, které vzniklo jednak díky dešťům, tak i díky vlnám, které během velkých bouří dostříknou až sem. 

I dnes se vlny tříštily o skalnaté pobřeží. Člověk si zde může připadat jako někde na severu na ne ve Středozemním moři. 

Cala Presili

Podél pobřeží směrem na jih je několik malých pláží. První z nich je Cala Presili vzdálená od parkoviště necelý kilometr. Cesta k ní vede soukromým pozemkem. Na bráně je i cedule s upozorněním, že na pozemku občas probíhá lov a proto zde hrozí nebezpečí během procházení. Po cestě k pláži jsme zalitovali, že jsme plavky nechali na pokoji. Ráno bylo totiž chladno a pod mrakem. Teď bylo horko a svítilo slunce. 

Sa Mesquida

Malá pláž Cala Presili je jakoby rozdělená skálou na dvě části - "rodinnou" a nuda část. Chybějící plavky jsme tedy vyřešily návštěvou té nuda části pláže. Moře doslova lákalo ke koupeli. Chvíli jsme blbli ve vlnách a po uschnutí se vydali zpět k autu. Bylo půl třetí a před námi ještě několik zastávek. 

Pokračovali jsme směr Mahon. Objížděli jsme mahonský záliv ze severní strany a pak odbočili směr vesnice Sa Mesquida. Podle mapy zde měla být nějaká stará strážní věž.

Sa Mesquida je malá rybářská vesnička stojící na rozeklaném pobřeží. Na první pohled je nápadný zvláštní skalní útvar, u kterého stojí bílý dům. Na druhém břehu zátoky pak stojí stará kamenná věž. Cestu k ní ale brání soukromé pozemky. Dole na druhé straně zátoky je pak pláž.


 Předposlední zastávkou dne byla pevnost Isabely II., nazývaná též La Mola. Pevnost, kterou vybudovali v letech 1850 - 1875 Španělé na obranu proti Angličanům a Francouzům, zaujímá celý poloostrov, který hlídá mahonský záliv. Pevnost je již z dálky monumentálně rozlehlá a budí respekt. Možná díky tomu zde nikdy neproběhly boje.
Vstupné do areálu pevnosti je 8€ a prohlídka zabere na dvě hodiny. Vstoupit lze i do podzemní části. My jsme v pevnosti strávili hodinku a prošli si jen její část.

 O půl šesté jsme vyjeli směr Cala en Porter nacházející se na jižním pobřeží ostrova asi 12 km od Mahonu. V plánu bylo pozorování západu slunce z restaurace Cova d'en Xoroi "zavěšené" v jeskyni na skále. Tohle místo je jedním z nejoblíbenějších míst mezi turisty. U vchodu do restaurace ale byla fronta a pokladní vybíral vstupné nehorázných 13€. V ceně byl sice nealko nápoj, ale ani tak se to nevyplatilo tam jít. Takže jsme se otočili a po prozkoumání mapy letoviska se vydali na jakousi vyhlídku, která je o ulici dál. Výhled odtud byl na vjezd do zátoky, na jejímž konci je pláž. Západ slunce by se odtud také dalo pozorovat, ale rozhodli jsme se na něj nečekat a vydat se raděli zpět do Fornells na večeři.

Cala en Porter

Tentokrát jsme zlstali věrni naší restauraci v hostelu. Ryby i rýžová polévka s mořskými plody byly vynikající.

Na vyhlídce