Třetí den na Menorce - záliv Sanitja, Cap de Cavalleria, Monte Toro a návrat na Mallorcu.

Třetí den - čtvrtek 21.září
 Vzbudila jsem se po sedmé hodině. Při pohledu z okna jse viděla, že ráno bude slunečné. Východ slunce je o půl osmé. Chvíli jsme váhala, zda se obléct a jít zlusit nafotit vycházející slunce a nebo se na to vykašlat. Nakonec zvítězila zvědavost. Táta s mámou ještě spali. Vzala jsem jen foťák a šla na molo. Vesnice působila poklidně takhle po ránu. Horizont na druhém břehu zálivu se již červenal a nasvětloval okolí. Slunce za chvíli vykouklo a pomalu mířilo výš na oblohu. 
Prošla jsem se podél pobřeží k ruinám obranného hradu. Z pootevřených dveří jednoho domu se linula hudba klavírních sonát a dotvářela tak velmi příjemnou ranní atmosféru. Až mi bylo líto, že v této malebné vesničce nemůžu zůstat déle. Dnes se ale vracíme zpět na Mallorku. Trajekt vyjíždí ale až zavečer, tak ještě stihneme několik poznávacích zastávek.

Sanitja

Po snídani jsme se rozloučili se sympatickým majitelem hostelu a vyrazili na mys Cavalleria. Po cestě jsme projížděli kopcovitou krajinou plnou políček. Hlavním bodem programu zde byl záliv Sanitja, kde si někdy počátkem našelo letopočtu Římané vybudovali město Sanisera. Několik jeho pozůstatků je vidět již od silnice. Další jsou pak kolem zálivu a nepřehlédnutelná je pak strážní věž vybudovaná v roce 1860 Angličany na obranu zálivu.
Nechali jsme auto u silnice kousek od brány, za níž cesta pokračuje k majáku, a vydali se na obhlídku poloostrova se strážní věží. Na několika místech stále probíhají archeologické vykopávky a archeologický tým se právě měl k odchodu. Strážní věž je z části rozpadlá.

římské pozůstatky v Sanitja

Návštěva majáku původně nebyla v plánu, ale, když už jsme od něj byli na dohled, tak jsme se tam zajeli podívat. Faro de Cavalleria byl postaven v roce 1857. Od 14.století se totiž v okolních vodách potopilo na sedm set lodí.

Anglická strážní věž

Několik metrů od majáku je ve skále vyhloubená jeskyně. Není moc dlouhá a pomocí svítilny na mobilu jsme se dostali k jejímu druhému "východu". Ten je ve skalní stěně několik desítek metrů nad mořem a z bezpečnostních důvodů je bráněn mřížemi. U majáku jsou také pozůstatky obrannného systému z 2.světové války. Vstup do budovy majáku je zpoplatněn 3€.

Maják Faro de Cavalleria

Kolem jedné hodiny po poledni jsme se vydali zpět do centra ostrova, kde stojí nejvyšší menorská hora Monte Toro.
Na jejím vrcholu v nadmořské výšce 358 metrů stojí kromě telekomunikačních věží i kostel Santuario de la Virgen del Toro zasvěcený patronce Menorky. Svatyně byla postavena v roce 1670 na místě gotického kostela. Před jejím vchodem je pak umístěn vysoký kříž. Název Monte Toro znamená v překladu "býčí hora". Podle legendy bránil vstup na vrchol býk. Jednoho dne se na vrchol vydali mniši, které lákala záhadná světla objevující se na vrcholu. Rozzuřený býk jim chtěl zabránit v cestě, ale jakmile uviděl kříže, které mniši nesli s sebou, dovedl je k jeskyni na vrcholu hory, kde se ukrýval obraz Panny Marie, kterou nazvali Panna z Býčí hory (Nuestra señora del Monte Toro).

Pohled z otvoru v jeskyni

Po cestě k hoře jsme si ale ještě udělali fotografickou zastávku u jedné vtipné dopravní značky "POZOR KRÁVY SE ŠNEKEM NA HŘBETĚ"  která existuje snad jen tady.
Náš černý ďábel nás dovezl až na parkoviště u kostela na vrcholu hory. Odtud jsme se mohli kochat krásnými výhledy na severní stranu ostrova. Na západ byly vidět obrysy Mallorky.

Na stráni pod kostelem se páslo několik oslů. Dva odpočívali u zídky a bylo možné si je pohladit.
V areálu kostela je i samoobslužná restaurace s rozumnými cenami. Všichni jsme měli hlad. K obědu jsme si dali půlku kuřete s hranolkami a salátem.
Před půl třetí jsme pak vyrazili na cestu do Ciutadelly. Auto jsme měli vrátit v pět. Nechali jsme ještě batohy v kufru a šli na procházku historickým centrem. Dnes již tu nebylo tolik lidí, jako první den. Turisté byli někde na plážích.
V pět jsem hodila klíčky od auta do schránky autopůjčovny, která měla odpolední pauzu, a vydali jsme se do přístavu. Trajekt vyplouval v sedm. O půl osmé měl být západ slunce a tak jsme si sedli do místnosti a přídi, abychom si jej mohli vychutnat. Dnes již nebyly takové vlny jako během plavby na Menorku. Tu hodinu a půl jsme strávili hraním karet.
V devět na nás čekal v přístavu taxík a po desáté jsme dorazili domů.
Byly to příjemné tři dny na Menorce. 

V dáli Fornells