Dnes byla přede mnou náročná část cesty. Jednak jsem mela překonat více
něž 28 km a jednak i převýšení 450 m. V půlce cesty je sice ubytovna,
ale předpověď počasí zatím vypadá tak, ze kdybych si trasu rozdělila do
dvou dnů, tak bych do Santiaga dorazila v dešti. Předpověď se každým
dnem mění, zatím jsem měla štěstí na převážně slunečné dny.Tak jsem se brzy ráno sbalila a v osm vyrazila na cestu. Ještě ve městě jsem sedla do jednoho baru na snídani, dostala razítko a šla.
Prvních deset km pěkně uběhlo. Cestu jsem začala v botaskách. Šlo se hlavně po dlážděné silnici. U vchodu do lesa jsem přezula do nepromokavých trekáčů. Tráva byla plná rosy.
Před polednem jsem dorazila k restauraci Meson - El Museo v Presedo, kde se nacházela i ubytovna. Poobědvala jsem, dostala dvě razítka a pokračovala v cestě. Přede mnou ještě jednou tolik km. Jenže k tomu i dva na sebe navazující stoupáky, kdy jsem se pěkně zapotila.
Na dvacátém km jsem zase přezula boty. Nohy už pěkně bolely. Od 25.km jsem zvýšila tempo a stále čekala, kdy se vyhoupnu z lesa a uvidím nějaké město. Už jsem si začínala myslet, ze jsem někde špatně odbočila, i když jsem stále míjela žluté šipky a lastury. Po čtvrté hodině mě cesta zavedla do další malé vesnice a najednou jsem před sebou uviděla ubytovnu Hospital de Bruma. A já čekala město! Oddechla jsem si, ze mám konečně dnešní šlapání za sebou a šla se ubytovat.
Logicky v tomto zapadákově nebude moc služeb, večeři jsem si objednala přes paní na ubytovně. Kolem osmé mi ji sem dopraví z nějaké okolní restaurace. Vybrala jsem si z menu polévku, pečené hovězí, ovoce a pivo. Za 10 €. A šla si dat sprchu a odpočinout si. Po večeři jsem se podívala na film, který jsem čistě náhodou měla na paměťové kartě v telefonu. Signál mi tu totiž co chvíli vypadávÁ a internet prakticky nefunguje. Takže pěkná nuda. Samozřejmě opět jsem měla ubytovnu jen pro sebe.
Přede mnou je další den o 24 km a pak již závěrečných 16 km do Santiago.
Žádné komentáře:
Okomentovat