Dnešní
den byl o hodnĕ vyvedenĕjší. V plánu byla návštĕva archeologické
oblasti v Cobá. Jedná se o další mayské pyramidy nacházející se okolo
padesáti kilometrú jižnĕ od Valladolidu. Autobus vyjíždĕl o půl desáté. V
jedenáct jsem se vydala na prohlídku rozlehlého parku. Vstupné
tentokrát lehce atakovalo 60 pesos. A i tady platila ta absurdita zákazu
používání stativu. To je snad nejvĕtší blbost, co jsem bĕhem cest
slyšela. Park je opravdu rozlehlý a tak tu kromĕ průvodců nabízejí své
služby i pronajímatelé kol a cyklotaxisté. Vzdálenost mezi jednotlivými
skupinami pyramid se pohybuje okolo kilometru. Pyramidy v Cobá se datují
do období mezi 300 - 1450 n.l. a jsou obrostlé lesem. Místo mi přišlo
mnohem zajímavĕjší než Chichen Itza. Budilo dojem ztraceného mĕsta.
Prošla jsem se po všech skupinách pyramid a na tu nejvyšší, na kterou je
jako jedinou povolen výstup (na vlastní nebezpečí), jsem se rozhodla
vyšplhat. Zezdola to vypadá v pohodĕ, ale jakmile se človĕk octne v
polovinĕ a vidí ten strmý sráz, nohy trochu ztuhnou. Výhled je pĕkný. A
sestup dolú napínavý. Se stuhlými nohami jsem se pomalu dostávala dolů.
Po třech hodinách v areálu jsem se odebrala nĕco pojíst. Ještĕ jsem
chtĕla navštívit místní cenote, ale radĕji s plným žaludkem. V jedné z
místních restaurací jsem si objednala další yukatánskou specialitu -sopa
de lima, neboli citronovou polévku. Toho citronu tam ale moc nebylo.
Byl to chutný vývar s rýží, kurecím masem, nadrobenými nachos, cibulí,
rajčetem a pár kousky citronu. K tomu jsem dostala mističku s pikantní
smĕsí rajčat, cibule a chilly. K cenote jsem se nakonec nedostala. Když
jsem totiž obešla jezero a dostala se na okraj vesnice, policejní hlídka
mi sdĕlila, že je to další 3 km. Tolik času jsem ale nemĕla. Za hodinu a
půl mi mĕl jet autobus a sotva bych tam došla, už bych zase musela
nazpĕt. Takže jsem si sedla do restaurace u zastávky autobusů a čekala
na odjezd. Do Valladolidu jsem se dostala za tmy. Noci jsou tu opravdu
chladné. Zítra se ale přesouvám na pobřeží do Playa del Carmen a
očekávam trochu vyšší teploty.
MOTTO
"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová
pátek 29. listopadu 2013
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong
Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...
-
Již několik let jsem se chtěla podívat na ostrov Sa Cabrera. Ten, leží asi 17 km jižně od břehů Mallorky a společně s dalšími 18 ostrovy ...
-
Opět na Mallorce. Opět v pracovním procesu. A opět se vydávám objevovat krásy ostrova. První volno po Velikonocích jsem se rozhodla stráv...
-
Kdo by to byl řekl, že na Mallorce pramení sladká voda, tečou potoky a dokonce jsou i vodopády? Dlouhou dobu jsem Mallorku považovala za o...
Žádné komentáře:
Okomentovat