MOTTO

"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová

středa 5. prosince 2018

Na výletě po okolí Campanetu aneb Jak jsem měla jeskyně Coves de Campanet jen pro sebe

Na Mallorce je asi pět tisíc jeskyní. Ale těch s nádhernou krápníkovou výzdobou, kam se chodí s průvodcem, je pět - Cuevas del Artá, Cuevas del Drach, Cuevas dels Hams, Cuevas de Genova a Coves de Campanet. První tři z těchto jeskyní jsem již v minulosti navštívila a až na tolik propagované "Dračí jeskyně", se mi prohlídka líbila. Včera mi na seznamu navštívených jeskyní přibyly ty v Campanetu.
Coves de Campanet byly objeveny náhodou teprve v roce 1945. Místní pastýř tehdy hledal podzemní vodu a když zvedl kámen, objevil škvíru, ze které proudil čerstvý vzduch. Začal tedy kopat, ale místo vody nabjevil jeskyni s nádhernou krápníkovou výzdobou. http://katka-na-cestach.blogspot.com/2018/03/ses-fonts-ufanes-jedinecny-prirodni.html).
A jelikož je dopravní spojení do Campanetu docela slušné na zdejší poměry, rozhodla jsem se tam zajet a udělat si výlet do jeskyní a podívat se i k pramenům, které zrovna nejsou aktivní. No a jelikož jsem vyrazila v úterý, mohla jsem se podívat i na dopolední trh na náměstí v Campanetu. Ten ale není nijak extra velký. Pár stánků s ovocem a zeleninou, tradičními uzeninami a oblečením. V baru u náměstí jsem posnídala pa am oli s tuňákem a pak se již vydala směr jeskyně. Bylo před desátou a na zpáteční cestu jsem chtěla vyrazit autobusem o tři čtvrtě na tři, takže jsem měla docela dost času na procházku po okolí. Předpověď počasí hlásila slunečno a teplota se měla vyšplhat až ke dvacítce, což bylo fajn, protože, když jsem brzy ráno vyrážela na cestu, byla pěkná kosa. Postupně se ale oteplovalo a když jsem podle směrovek došla ulicemi až za vesnici, sundala jsem první vrstvu. Silnička se klikatila kolem zelených polí. Bohužel kolem silnice se válelo dost odpadků. I ve starém napájedle, u kterého je umístěná naučná cedule v několika jazycích, se výlely plechovky.

Veřejnosti byly jeskyně otevřeny o tři roky později. Stejně jako ostatní krápníkové jeskyně Mallorky jsou i tyto v soukromých rukách. Otevřeny jsou po celý rok. Od obce Campanet jsou vzdálené asi 2 km a nedaleko se nacházejí i prameny Ses Fonts Ufanes (
Procházka to byla příjemná. V korytu, které lemovalo silnici, tekla voda. Sice zde již pár dní nezapršelo, ale v horách bylo očividně pořád dost vlhko.
Kostelík Ermita San Miquel ze 13.století je jednou z historicky ceněných staveb okolí. Vstup je sice možný od 10 do 18 hodin, ale je třeba si zavolat na telefonní číslo uvedené na ceduli na vstupní bráně a přijde průvodce.
Jen pár desítek metrů od kostelíku se nachází vstup do areálu veřejného statku Finca Pública Gabellí Petit, kde se v dubovém lese ukrývají jedinečné prameny Ses Fonts Ufanes.

Již při pohledu na potok tekoucí areálem, bylo jasné, že dnes to tam nebude tak akční, jako to bylo na jaře po vydatných deštích. Procházku k místu, kde se prameny nacházejí jsem si nechala na později. První jsem chtěla vidět jeskyně. Kvůli nim jsem do Campanetu jela. A kopec, v němž se jeskyně ukrývají je hned vedle areálu veřejného statku. Na odbočku k jeskyním jsem došla po pár metrech. Nelze ji přehlédnout. Velké cedule se směrovkou jsou umístěné na plotě po obou stranách cesty. Pak již zbývalo asi sto metrů a octla jsem se na poloprázdném parkovišti pod schodištěm vedoucím k pokladně a restauraci. Byl tam klid. Na pěkně udržovaných terasách malé zahrady kvetly růže. Na venkovní terase restaurace byl obsazený jen jeden stůl. Šla jsem si koupit lístek. Cena není nijak levná a rezidenti nemají žádnou slevu, takže jsem vyplázla 15 € a šla čekat na terasu. Prohlídka měla začínat za půl hodiny.
Kromě mě a dvou osob popíjejících u vedlejšího stolu u jeskyní nikdo další nebyl. Nakonec ti dva tam byli jen na kafi a tak jsem průvodkyni následovala sama. Žádná podmínka minimálního počtu zákazníků tu naštěstí není. Když si před vchodem do jeskyně ode mě vyžádala vstupenku, přišlo mi to skoro k smíchu, zhledem k tomu, že mi ji předtím prodávala. Ale asi potřebovala ten ústřižek doložit do statistiky návštěvníků, nebo co. U vchodu do jeskyně je cudule s tím, co se vevnitř nesmí. Kromě sahání na krápníky a jezení je zakázáno i fotit. To mi ale průvodkyně řekla, že neplatí, že vzhledem k tomu, že jsem na prohlídce sama, můžu fotit. To jen v letních měsících, když se jim do jeskyně nahrne velká skupina lidí, tak to mají zakázáno, asi aby nezdržovali prohlídku.
Jeskyně je rozdělená do tří sálů a v každém je krátký okruh menšími sály. První vstupní sál je, jako byste vstoupili do pohádky. Krápníková výzdoba je opravdu moc pěkná a pocitově je v jeskyni docela teplo a vlhko. Sál má název "palmový" po stalagnátu, který připomíná palmu.
V druhém sále se nachází místo s množstvím "špagetově" tenkých stalaktitů a jeskyně jsou dokonce zapsány v Guinessově knize rekordů, protože se zde nachází nejdelší špagetový stalaktit v Evropě. V posledním sále mi průvodkyně ukázala krápníky připomínající mamuty. Obešla jsem si krátký okruh vedoucí kolem sálu. Průvodkyně čekala v sále. Celá prohlídka trvá okolo 40 minut a projde se 600 metrů jeskyně. V jeskyni byly nalezeny kosti již vyhubeného druhu baleárské kozy, které v minulých staletích na ostrově žily. Kostra je dnes vystavena v muzeu v Solléru.
V jeskyni žijí různí brouci a dokonce i průhlední miniaturní nejedovatí škorpióni.

O půl jedné jsem opustila jeskyni a zamířila nazpět do areálu statku Gabellí petit. Stanovila jsem si, že abych stihla autobus, musím areál opustit nejpozději ve dvě. Nakonec mi ta hodina a půl stačila. Oproti mé jarní návštěvě v areálu prakticky nikdo nebyl. A stejně tak nikde nehučela divoká řeka a po množství pramínků vyvěrajících ze země po cestě k hlavním pramenům nebylo ani památky. Informační centrum u pramenů bylo zavřené. Prošla jsem se vyschlými koryty, nafotila několik srovnávacích fotografií a vydala se na cestu nazpět do Campanetu.
Bez zastavování rychlejším tempem mi trvalo dojít na kraj vesnice za 20 minut a dalších 10 minut jsem potřebovala k prokličkování ulic až na autobusovou zastávku. Návrat domů pak už šel jako po másle. Byl to příjemně strávený den. Navíc počasí připomínalo jaro.
Video se připravuje.



Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong

Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...