Katka na cestách: Ze zátoky Portals Vells po pobřeží k majáku Faro de Cala Figuera

Je konec srpna a ačkoliv už opadla ta příšerná tropická vedra, stále ještě to není na nějaké dlouhé treky vnitrozemím. Na další volný den jsem si proto naplánovala ideální kombinaci poznávacího výletu spojeného s koupelí v moři v jedné z nádherných zátok jihozápadního pobřeží Mallorky.
Rozhodla jsem se navštívit malebnou zátoku Portals Vells a podél pobřeží dojít na mys Punta de Cala Figuera, kde stojí maják. Trasa to měla být relativně krátká a nenáročná.
A jelikož se Portals Vells nachází na druhé straně ostrova, musela jsem si přivstat, abych chytila první autobus do Palmy. Hodinové okno mezi dalším spojem jsem vyplnila snídaní v kavárně na nádraží.

Cala del Mago

Do Portals Vells (resp. do oblasti k zátoce) mě dovezl spoj č. 107 mířící do Cala Vinyes. Po půl desáté jsem vysedla na konečné stanici v urbanizaci Sol de Mallorca a vydala se z kopce dolů k zátoce. Ačkoliv kolem stojí spousta vilek a apartmánových domů, místo působilo dost opuštěně.

Minula jsem první malou zátoku s pláží a podél pobřeží vystoupala na vyhlídku, odkud se nabízel pěkný pohled na zátoku Cala Portals Vells. Před sebou jsem měla skalní stěnu a v ní viditelné otvory jeskyně Cova de Mare de Deu. Moře bylo průzračné a hrálo nádhernými tyrkysovými barvami. Nejraději bych do něj hned skočila, ale nejdříve mě čekal výlet. Sestoupala jsem na malou pláž v romantické zátoce Cala Del Mago (v překladu ¨čarodějova zátoka¨), kde se během let stala vyhlášenou nuda pláží. U pláže zde stojí i restaurace nabízející místní gastronomii. Přešla jsem pláž a vyšlplhala se na svah na druhé straně zátoky, po kterém pokračovala stezka až k hlavní a nejznámější pláži Portals Vells. Zdejší pobřeží tvoří převážně pískovec. Díky erozi tvoří pískovcové skály zajímavé tvary. Kousek od pláže Portals Vells jsem prošla kolem jedné takové pískovcové stěny. I když na formě oné vymleté skály mohl mít značný podíl i člověk.

Zátoka Portals Vells

Nevelká pláž Portals Vells se pomalu plnila lidmi. Přešla jsem pláž a pokračovala po pobřežní stezce k jeskyni Cova de Mare de Deu. V minulosti byla v této jeskyni umístěná malá svatyně, kde se námořníci a rybáři modlili a děkovali za šťastný návrat na pevninu.V minulém století zde umělci vytesali do skály u svatyně různé obrazce. Celá velká jeskyně ale není až zase tak výtvorem přírody, ale spíše vznikla těžbou kamení. Velký vchod přehrazuje několik balvanů a za nimi v prvním sále je již ona bývalá svatyně. Kdysi v kapličce zřejmě visel kříž a byla zde výzdoba. Skalní stěna s vytesanými obrazci vypadá zajímavě. Bohužel nejen umělci se zde na skále vyřádili, ale i nenechaví turisté. Ti po sobě nezanechali jen vyrytá tada a jiné nápisy, ale i mnohem nelichotivější stopy.

Z nějakého neznámého důvodu se jeskyně nechtíc změnila ve veřejný záchod a je třeba dávat pozor, kam se šlape. Hlavně v odlehlejších a tmavších částech. Na zemi v jeskyni se také válelo dost skleněných střepů.

Cova de la Mare de Deu

Lidi jsou zkrátka hovada (že to tak musím napsat) nerespektující přírodní úkazy a památky. Záchody jsou přitom v restauraci na pláži nedaleko odtud.
Když jsem z jeskyně odcházela, zrovna do ní vstupovaly dvě dívky v plavkách a bez bot. Jen doufám, že si dávaly pozor, na co šlapou...
Vrálila jsem se k pláži, kde jsem předpokládala, že bude odbočka na stezku po pobřeží. Na balvanu byla červená skvrna - typ značení stezek, který se stále ještě používá. Toto ale byla snad jediná značka, kterou jsem pak po cestě viděla. Ono se ani nedalo moc ztratit. Stezka se klikatila podél pobřeží. Maják na mysu Punta de Cala Figuera byl vidět již z dálky.

Nejprve mě jedna cesta zavedla k malé zátoce zařezávající se do pevniny, kde skupinka turistů vedená průvodcem podnikala adrenalinové aktivity, jako lezení po skále a skákání z útesu do moře. Zde jsem se musela vrátit pár metrů nazpět, abych našla odbočku, která celou zátoku obchází. Kousek odtud jsem se již dostala k další zátoce - Cala Figuera.
K této zátoce nevede žádná silnice a jediným způsobem, jak se tam dostat, je buď pěšky, nebo na člunu. Do zátoky právě připluly dva čluny a pasažéři se vydali šnorchlovat. Prošla jsem kolem tajných pozorovatelen vytesaných ve skále zřejmě v období španělské občanské války.

V mém oblíbeném knižním průvodci, který se stal dobrou inspirací pro výlety po Mallorce, píší, že stezka vedoucí po skalách na pláž v zátoce může činit problémy lidem se závratí, že se jde po okraji útesu. Představovala jsem si bůhví co, ale nakonec to byla brnkačka (a to nemám v oblibě otevřené prostory). Po stezce vedoucí skalní stěnou jsem se dostala do malé jeskyně a o pár metrů dál již sestoupila na kamenitou pláž.
Stezka pokračovala na druhé straně plážičky. Opět jsem začala stoupat po svahu a ve vyšších částech byly ve skále vytesány schůdky.

Jakmile jsem se vyhoupla nad zátoku, napojila se stezka na asfaltku vedoucí k majáku. Prošla jsem rozapdající se zástavbou, kde zřejmě v minulém století bydlely posádky dělostřelecké základny, která chátrá nedaleko majáku. Během španělské občanské války zde bylo umístěno několik děl, která hlídala pobřeží kolem mysu. Po dělech zbyly jen otočné podstavce. Prošla jsem se jednou z budov zabudovaných v zemi a pak se vydala k majáku.

Až k majáku se ale nemůže. Vstupu brání plot. U něj je informační tabule, ze které jsem se dočetla, že maják byl postaven v roce 1860. V roce 1970 pak přibyl radiomaják. Dnes je zde i radarová věž.
Zajímavostí je, že v zimních měsících, kdy pobřeží trápí častější bouře, dosáhnou vlny až k majáku. Ten totiž stojí na ne zrovna nejvyšším místě.
Mys byl již po staletí strategickým bodem ostrova a proto zde byla v 16. století postavena strážní věž. Ta stojí u okraje útesu kousek odtud. Bohužel vlivem času a povětrnostních podmínek je v dezolátním stavu a podle plotu kolem je znát, že zde probíhá (nebo probíhal) pokus o rekonstrukci nebo alespoň zastavení chátrání.

Cala Figuera

Provoz na moři kolem mysu je opravdu čilý. Co chvíli kolem projížděly čluny, jachty a trajekty. Jinak byl zde na mysu klid. Žádného jiného výletníka jsem na stezce nepotkala.

Cala Figuera

Zde na mysu jsem to otočila nazpět do zátoky Portals Vells. Bylo půl druhé. Poslední spoj z Portals Vells do Palmy mi jel ve čtvrt na šest a ještě jsem si chtěla užít trochu relaxu na pláži. Takže jsem se na zpáteční cestě ani moc nezastavovala a před třetí došla na nuda pláž Cala del Mago, která se mi z oněch navštívených pláží líbila nejvíce, našla jediné volné místo a šla se osvěžit do moře. Po ránu ovládali pláž pouze nudisté, nyní již to bylo půl napůl. Dvě hodinky jsem relaxovala a po půl páté se vydala na výstup ze zátoky na autobusovou zastávku.
A pak již zpět do Palmy a z Palmy domů do Cala Ratjady. Byl to příjemně strávený volný den. Poznala jsem další zajímavý kout Mallorky.
V noci mě pak čekalo kulturní vyžití během pekelné show Nit de Foc (video zde: https://www.youtube.com/watch?v=vyUdCLpu5V4 ).

Video zde: https://youtu.be/tLH_bEk9taA