Vcera jsem si koupila nejake ovoce a pecivo, takze jsem rano
posnidala na pokoji a po pul osme vyrazila na zastavku mhd Lux.
Autobus prijel narvany skolaky. Vmackla jsem se do dveri se vsemi
zavazadly. Skolaci nastesti na další zastavce vystoupili.
V Marrakechi jsem dosla k zastavce autobusu před vlakovym nadrazim
(CTM ma nadrazi jen dva bloky odtud), sedla na prijizdejici linku 5 a
vysedla u mesity Koutoubie. A pak vyrazila pres Jemaa el Fna k
hostelu Waka Waka. Tam mi před dvema dny recepcni řekl, ze není
problem se dnes ubytovat.
Jenze, když jsem prisla, mi řekl, ze ma plno. Zavolal ale don
jineho hostelu a za 5 minut si pro me prisel jeho recepcni. Hostel
Kif Kif se nachazel kousek odtud. Taky v postranni ulicce bez
nejakeho oznaceni sipkami.
Noc me prisla na 80 dirhamu. Snidane v cene. Hostel pekny a dokonce i
vice koupelen nez ve Waka Waka.
Po ubytovani jsem vyrazila do ulic. Dosla jsem k pramenu Mouassine,
který pres svůj historicky vyznam byl docela ve spatnem stavu.
Kolem mrize staly motorky a na mrizi bylo zavesene zbozi okolnich
prodejcu.
Dosla jsem k Funduqum – starym kupeckym cinzovnim domum – a
pokracovala k madrase Ali ben Youssef. Jenze jsem nemela drobnych 10
dirhamu, tak jsem dovnitr nesla. Madrasa je soucasti komplexu s
mesitou a vedle je i marrakesske muzeum.
Hlad se hlasil o slovo, tak jsem dosla na Jemaa el Fna a vybrala si
jednu z restauraci. Obsluha ale nebyla zrovna nejpratelstejsi a porce
jehnecich zebirek byla mala. Zaludek jsem si za tech 30 dirhamu
zaplnila jen z pulky.
Po tomhle pozdnim obede jsem si jiz rozhodla jit utratit zbytek
dirhamu za nejake suvenyry. Touzila jsem po konvicce na caj a také
po tajinu. Na hostelu jsem si pro jistotu nechala 30 dirhamu na
autobus na letiste.
Prochazela jsem se souky a prohlizela si zbozi. V jednom kramku jsem
se vyptala na cenu konve. Prodejce nastesi nebyl z tech neoblomnych,
tak me nechal v klidu odejit. Jiz ze supermarketu v Agadiru jsem
vedela, kolik zhruba stoji.
V jedne z postrannich ulicek jsem se nechala nalakat prodejcem
keramiky na prohlednuti si obchudku s tim, ze si nemusim nic kupovat.
Sympaticky prodejce to ale dobře umel a i když jsem se jen zbezne
zeptala na cenu tajinu, uz chtel, abych mu rekla, kolik bych za nej
dala, když ne tech navrhovanych 80 dirhamu. Tajin mel v ruce, když
jsem rekla, ze 30 dirhamu, zacal snizovat cenu a pomalu balit tajin
do novin. Rekla jsem mu, ze jej nechci, ze jsem se jen ptala. Kdyz
byl na cene 40 dirhamu a ja chtela jit pryc, řekl, že teda 30. Pak
jsem ještě chvili vahala a nakonec teda rekla, ze jo. Když jsem mu
davala padesatidirhamovou bankovku, řekl, ze za tech 40 je to fajn.
Ja na to, ze řekl 30. A nakonec teda za 35 dirhamu. Tak jsem si domu
vezla pekny keramicky tajin. A musim rict, ze tento obchodnik byl
velmi schopny a fajn a také se mu tezko odolavalo.
Konvicku jsem si pak vybirala v jinem obchode. Ochotna utratit
maximalne 100 dirhamu. Vic jsem nemela. Jen nejake drobne na vodu a
nejake jidlo.
Zvolila jsem si jednu s peknym vzorem zeptala se na cenu. Na spodku
byla prilepena jakasi cenovka. Vypadalo to na 180 dirhamu. Stejna
cena, jakou chtel prodejce v predchozim obchode. Obchodnik mi ale
řekl, ze je to 480 dirhamu!!! (48 euro). To jsem mu rekla, ze ani
omylem, ze zitra odletam a mam poslednich sto. Rekl, ze mi ji da za
250 dirhamu. Nehodlala jsem a ani jsem nemohla prekrocit stovku. Tak
pry za 150, ale to je nejmin, co mi muze dat. Rekla jsem, ze tech
padesat nemam a odchazela. Zavolal za mnou, ze ok, ze je to teda
darek pro me za 100 dirhamu. Tak jsem nakonec dostala konvicku a uz
se tesim, az si doma uvarim caj s matou.
Pak uz jsem zamirila najit nejaky obchod s vodou a nejakym pecivem.
Koupila jsem si dve mistni „palacinky“, lahev vody a zastavila se
u poulicniho prodejce plodu opuncie. Chtela jsem vyzkouset, jak
chutna tohle ovoce a tak jsem se zeptala, za kolik mi proda tak pet
kousku. Delal, ze nerozumel. Vybral mi pet kousku a daval je do
sacku. Dala jsem mu predpokladanych 5 dirhamu, ale vylezlo z nej, ze
stoji „fifty“!!! tedy padesat (5 euro). Deset dirhamu za jeden
plod. To jsem razne odmitla, ze je to moc a ze je nechci, at mi vrati
tu petku. Nakonec mi tedy dal tech pet kousku za pet dirhamu. Mela
jsem sto chuti mu arabsky rict frazi „nejsem blby turista“,
kterou jsem si poznacila v surf campu (tam tech frazi bylo několik),
jenze jsem si ji nepamatovala. Na tuhle situaci by se hodila. Jedna
věc je smlouvani o zbozi, jejichz cenu si az trikrat navysi, aby pak
mohli smlouvat a druha věc je desetkrat premrstena cena na ovoci.
Mimochodem ta fraze zni: „machisaiha mklkha“.
Pak jsem jiz zamirila na hostel.
Žádné komentáře:
Okomentovat