Opět v Bangkoku - prohlídka moderní čtvrti

Ctyri tydny utekly jako voda a ja jsem opet tam, odkud jsem vyjela - v Bangkoku. A tentokrat se mi jiz tohle mesto nezda tak priserne. Prece jen jsem si za te mesic zvykla na mistni zivot a nastrahy poulicnich "agentu", taxikaru a ridicu tuk-tuku.

A taky jsem byla odpocata. Nocni cesta autobusem z Phang Nga sice byla dlouha (11 hodin) a ne zrovna pohodlna, kdyz bylo sedadlo vedle me obsazene, ale byla klidna, protoze jsem jela mistni 1.tridou s luxusnim servisem a hlavne to nebyl jeden z tech vykradacskych autobusu. Hned po prijezdu do Phang Nga jsem si na nadrazi koupila jizdenku za 565 bahtu a po nastupu do autobusu na me cakala deka, piti a male obcerstveni. Kdybych hned na zacatku pobytu zvolila tuhle variantu a vse si zaridila na nadrazi sama, nemusela jsem resit neprijemne pocity z okradani. No jo, clovek se uci a pro priste jiz vim, jak to tu chodi.
Takze jsem dnes po seste rano dorazila na Jizni autobusovy terminal, odmitla vsechny taxikare a sedla na jeden z autobusu a nechala se za 16 bahtu vyklopit u Khaosan Rd. Prvni vytipovany guesthouse byl obsazeny, tak jsem se vydala ulici, ktera vede soubezne s Khaosan a vlezla do dalsiho relativne klidne vypadajiciho guesthousu. Tuptim se jmenuje. Tam meli volny pokoj za 450 bahtu. Ani ne za pul hodiny byl uklizeny a ja jsem si mohla dat konecne teplou sprchu a smyt ze sebe pot a necistotu, kterou jsem na sebe nachytala behem 24 hodin. V Phang Nga bylo ten posledni den takove horko, ze jsem byla hned durch spocena.
Bylo pul osme rano a ja jsem mela v planu se vydat lodi po rece do moderni ctvrti. Ale jeste chvili jsme se rozhodla si lehnout, protoze na me sla unava. Zbudila jsme se pred jedenactou a vyrazila na molo. Vzdalenost, kterou bych busem kvuli zacpam prekonavala asi hodinu jsem lodi zvladla asi za deset minut a jeste jsem si mohla z paluby lodi prohlednout mesto. Vystoupila jsem v miste, kteremu se rika evropska ctvrt (kvuli architekture) a sla hledat znamy Oriental Palace, coz je jeden z nejvyhlasenejsich hotelu. Opravdu krasna budova v kolonialnim stylu. A prepychova. Dvere mi otevrel portyr a s pratelskym usmevem me pozval dovnitr. I kdyz je to luxusni hotel, hodne turistu se tam denne prijde jen tak podivat. Do 18:30 zadny problem, pak by clovek mel mit odpovidajici obleceni.
Prosla jsem se prizemnimi halami s do detailu vymakanym designem. Najednou jsem si pripadala jako nekdy na konci 19. stoleti. Na stenach visely stare cernobile fotky clenu kralovske rodiny.Az na to jednou budu mit, tak si v Oriental Palace preji stravit par noci.

Nasledovala cesta na Skytrain, coz je vlak, ktery jede vysoko nad zemi mezi vyskovymi budovami. Nechala jsem se dopravit na konecnou zastavku national Stadium. Pobliz totiz stoji dum Jima Thompsona, Americana, ktery se proslavil vyrobou hedvabi v Thajsku. Jeho dum je ukazkou starych thajskych domu, kterych se jiz mnoho nezachovalo. Jim Thompson (1906-1967) vystudoval architekturu a behen druhe svetove valky se prihlasil dobrovolne do armady. Pote, co ukoncil vojenskou karieru, presidlil do Thajska, ktere si behem sveho pobytu v JV Asii zamiloval. V Ayutthayi rozmontoval sest starych domu a prenesl je do Bangkoku, kde je smontoval podle svych predstav dohromady. Je to opravdu krasny dum se spoustou cennych sberatelskych kousku. Reknu vam, ze tam by se mi libilo bydlet.
Pote, co se v roce 1967 Jim Thompson zahadne ztratil v malajske dzungli, byl dum prebudovan na muzeum. Je nekolik teorii, co se s nim stalo. Rika se, ze byl zabit, protoze byl tajnym agentem CIA. Rozhodne doporucuji navstevu tohoto domu. Clovek se od pruvodkyne hodne dozvi o tradicni architekture a stylu zivota. Za 100 bahtu to stoji.

Nasledovala cesta Skytrainem zpet. Tentokrat jsem vystoupila na Sala Daeng a prosla si vyhlasenou zonu Patpong (oblast s erotickymi sluzbami). Bylo pred sestou a trhovci vehementne chystali sve stanky a nocni bary se take pripravovaly na nadchazejici vecer. Misto me nezaujalo. Sice by nebylo od veci mit nejake fotky i z teto oblasti turistickeho yivota, ale byla jsem docela unavena a nechtelo se mi tam cekat az do vecera. Vydala jsem se ulici Silom a dosla k centralnimu molu. Pomalu se stmivalo a behem plavby po rece jsme se kochala pohledem na rozsvecujici se vyskove budovy a mesto.